Loutka 11.
Loutka 11.
Zmateně se posadil. Zatřásl hlavou a podíval se na neznámého muže. Muže v bílé košili, na které bylo pár kapek krve a v černých obtažených kalhotách. A vůbec. Čím to, že měl ten neodbytný pocit, že ho zná. Čím to … že ho tak … tak … přitahoval. Je to vůbec možné? Aby muže přitahoval muž?
„Tuatchi?“ pokusil se zopakovat jméno, kterým se mu před chvíli představoval.
„Turaachi.“ opravil ho sklesle. Co to s ním je?
„Jasně … Turaachi.“ zašeptal. Turaachimu jeho hlas připadal tak … tak svůdný a hedvábný.
„Co jsem … co se stalo?“ zeptal se. Věděl … že se znají, věděl, že tu má být, jenom si nedokázal vzpomenout. A přitom … všechno ostatní si tak dobře vybavoval. Poslední, na co si vzpomínal … byl … den, kdy ho Dirk předal další ženě. A spousta ponížení. Potupy. Všechno se v něm začalo vařit. Ale pak … ještě si vzpomínal na zářivě zelené oči, plné zvláštního kouzla … A ty oči – byly vysvobozením.
Zadíval se na muže, který sklesle věšel ramena a co chvíli na něj vrhl zvláštní pohled. Pohled plný … zklamání? Pohled … plný … zářivě zelené? Je možné … že by to byl ON? Muž, který ho … který … co pro něj vlastně udělal?
„Co se stalo? TY se mě ptáš, co se stalo? To spíš já bych se měl ptát tebe, co se s tebou stalo. Ještě před chvílí … před tak kratičkým okamžikem … jsme se líbali.“ na poslední slovo dal větší důraz.
„Bylo to … nádherný … a pak … jen co jsem se tě pokusil obejmout, jsi kolem sebe začal mlátit jak šílený!“ absolutně nezvládal svoje emoce. Měl sto chutí vybuchnout a křičet, ale zase chtěl být mírný … tichý … klidný a vyrovnaný.
„My … my? My jsme se líbali? Jak?“ nechápal. Turaachi se k němu přisunul a zadíval se mu do očí.
„Takhle.“ zašeptal a přisál se mu na rty. Pevně ho chytl, jedno rukou za krkem, druhou kolem pasu. Líbal ho, jako by ho už nikdy neměl spatřit. Líbal ho … jako by to bylo naposled. Vášnivě a dravě. Bylo mu lhostejné, že se zmítá, po chvíli stejně přestal. Líbal ho …
Turaachi běželo Nigelasovi hlavou, zatímco se mu snažil vzepřít. Nevěděl, co si má myslet. Bylo to proti přírodě. Muž s mužem. Ale na druhou stranu … bylo to tak vzrušující. Tak …úžasné. Chvíli se mu snažil vzepřít a dostat se pryč, už nechtěl zažít tu potupu, tu hnusotu, ale po chvíli se mu oddal. Poddal se jeho polibkům, jeho jazyku. Nechal se jím unášet.
Najednou … si vzpomněl. Návrat vzpomínek byl jak blesk z čistého nebe. Bylo to jak zrychlené video. … A znovu, jako by pokračoval, tam kde skončil.
Sváděl Turaachiho. Jak krásné jméno. Turaachi. Turaachi-chan. Rukama se rozjel po jeho těle. Zastavil se u pár knoflíčků košile, které ho dělily od jeho hebké pokožky. Od jeho vypracované hrudi. Pomaloučku je rozepínal, nepřestávaje ho líbat. Pak mu košili rozepnul úplně a rukama vjel pod ni. Nahmátl jeho bradavky, které už byly v pozoru. Ačkoliv byli pořád na zemi, bez jakéhokoliv domlouvání si Turaachi lehl a Nigelas se přesunul na něj. Ležel na něm, líbal ho, hladil ve vlasech. Doslova cítil, jak se mu poddává. Sám nevěděl, co blázní. Bylo mu to jedno. Věděl, že ten svůj strach z doteků musí překonat. Uvědomil si, že toho muže, miluje. Miluje muže, na kterém právě ležel a polibky se ho snažil přivést k šílenství. Snažil se být … sám nevěděl, co chce dělat. A jak … Jediné co věděl bylo to, že ho chce. Ale ne teď hned, okamžitě … to má čas. Až za chvíli.
V duchu se usmál nad vlastními myšlenkami. Jsem blázen.
Posunul se trochu níž a políbil jeho bradavku. Slyšel, jak se prudce nadechl. Usmál se a posunul se ještě níž. Špičkou jazyka mu přejížděl přes hrudník až k pupíku a zase zpátky. Prsty se chvílemi věnoval jeho bradavkám, chvílemi zase jeho hrudi. Fascinovaně mu po ní přejížděl. Byl krásný.
Ani si to neuvědomil, ale zapadající slunce vrhalo do pokoje krásné načervenalé paprsky. A v tom světle vypadal ještě neodolatelněji.
Znovu se jazykem začal věnovat jeho bradavce. Pohrával si s ní, chvílemi ji sál … a rukou mu přitom rozepínal kalhoty. Knoflík už byl osvobozen, zaškrčel zip … a cesta k cíli byla téměř volná.
Zkoumavě se na něj podíval. Opravdu to chce udělat? Opravdu to chce, on sám? blesklo Turaachimu hlavou, jakmile uslyšel podezřelý zvuk, který až moc připomínal zvuk rozepínaného zipu. Jeho – zipu.
„Nigelasi?“ zeptal se tázavě.
Komentáře
Přehled komentářů
bude jeste pokracovani?.. tedka jsem to projela ani jsem nevedela jak.. bude, bude?
MOc úžasné
(sisi/ctenar, 11. 5. 2009 12:39)Další díl, bude doufejme co nevidět☻6moc se na něj těším :D
alexeja-nikita
(alexeja-nikita, 18. 4. 2009 20:38)Musím se připojit, krása, jsem jako struna!!
Ještě?
(Tercza/Vertical, 16. 8. 2009 20:29)