Jdi na obsah Jdi na menu
 


Červený trpaslík - Televize Kryton

Malé rozšíření epizody Televize Kryton (S08E05)

 

"Rimmere, řekl ti už někdy někdo, že chodíš jak modelka, která strávila noc na jachtě s italskými mafiány?" rejpnul si do něj Lister a zavřel za ním dveře, jakmile oba vešli do jejich společné cely.

"Drž zobák, Listere." odfrknul si Rimmer a prkennou chůzí došel ke stolu a vděčně se svezl na nepohodlnou židli.

"Vypadáš směšněji než obyvkle a to už je co říct." pokrčil Lister rameny a sedl si proti němu na druhou židli. Lokty se opřel o stůl a dlaněmi si podepřel bradu.

"Vypadáš jako někdo, kdo má problém, který odmítá řešit." uculil se na něj svatoušsky a důvěrně se k němu naklonil.

"Tobě se ty kočičky ve sprše dost líbily, coo?" zahihňal se tím svým otravným způsobem, pak se ležérně opřel o opěradlo židle a pohodlně se před Rimmerem rozvalil. Propaloval ho pobaveným pohledem a sledoval tu jeho super schopnost vystřídat během minuty tři barvy v obličeji. Od průsvitně bílé přes lehký ruměnec, až po silně brunátný odstín přezrálého rajčete.

"Listere, zavři tu svoji nevymáchanou tlamu. JÁ žádný problém nemám ... a i kdybych měl, nebudu to řešit tady před tebou." prsknul nasupeně a rázně vstal od stolu. Další ukázkou perfektně prkenné chůze přešel ke své palandě a ztěžka se na ni posadil.

Znervózňuje ho, jak na něj Lister celou dobu kouká. Je na něj naštvaný, protože to vypadá, že on žádný takový problém s těsnými kalhotami nemá. To není fér! A tahle cela ho taky rozčiluje, soukromí tu je zřejmě zakázané slovo! Když byl ještě s Listerem v jejich kajutě, měli aspoň hezkou, malou koupelničku, do které nikdo neviděl. Co by teď dal za tu klaustrofobní stísněnou koupelnu!

Lister se mezitím u stolu pohihňával jak trhlá puberťačka, která právě objevila fotku svého filmového idola ve vaně, s gumovými kachničkami a vyprchávajícími bublinkami.

"Rimmere, ty jsi beznadějný případ." vyprsknul smíchy a přešel k jeho posteli. S drzostí jemu vlastní si sedl vedle něj, nehledě na jeho kyselé xichty a snahu vystrnadit ho ze svého osobního prostoru.

"Můžeš použít tu pásku přes oči, kterou si tak rád bereš na záchod." navrhnul tiše a odkudsi ji  vytáhnul, načež ji Rimmerovi nasadil, i přes jeho marnou snahu bránit se.

"Listere, co to zas vyvádíš za ptákoviny. Nezapomínej, že jsem zcela střízlivý." prsknul Rimmer nasupeně a chtěl si pásku z očí sundat. Najednou blízko svého obličeje ucítil Listerův dech, což ho naprosto odzbrojilo.

„Sám moc dobře víš, že s tímhle neusneš.“ vrněl Lister blízko jeho ucha. Rukou mu drze zabloudil až do tvrdého klína a lehce ho pohladil po velké bouli, která se zřetelně rýsovala i přes volnou vězeňskou kombinézu.

„Listere, já tě varuji. Toto je nepřípustné chování. Víš jaký trest je za sexuální obtěžování nadřízeného?“ prsknul Rimmer rozčileně a snažil se ignorovat fakt, že ho jeho vlastní tělo zrazuje jak Jidáš. Co jak Jidáš, ještě hůř. Jeho tělu se to líbí. A jak!

„Stejně budu v lochu další dva roky, nějaký tvoje psaní stížností a následný malý trest mě už nerozhodí.“ uculil se Lister, i když to Rimmer se zakrytýma očima stejně nemohl vidět.

„Listere, naposledy tě varuji. Nenuť mě, abych musel přistoupit k ráznějším opatřením.“ snažil se ho Rimmer z posledních sil nějak odradit od svého klína. Lister se začal zase pochechtávat.

„Ty a ráznější opatření? Zavoláš snad strážného?“ zasmál se a sklonil se k jeho uchu.

„Až s tebou skončím, budeš si přát, aby to nebylo naposledy.“ zašeptal samolibě a lehce mu mezi svými měkkými rty stisknul ušní lalůček. Rukou mu mezitím v klíně jezdil, jak kdyby mu to tělo celé patřilo. Na Rimmerovu marnou snahu odstrčit ho od sebe, nebral žádné ohledy a přesunul se k jeho krku.

„Poddej se tomu.“ vrněl svůdně a pak mu začal krk rozkošničky okusovat. Drobné, lehké polibky, občas jemné kousnutí. U klíční kosti se zarazil.

„Vím, že to chceš a že to potřebuješ. Moc dobře vím, jak často sis to dělával ... vím, že i když si hraješ na tupý ledovec, tak tohle – TOHLE potřebuješ. O to víc, když sis už dlouho pořádně nevrznul.“ zašeptal a zvedl hlavu, takže jsou jejich rty na stejné úrovni. Rimmer, pociťujíc ten horký dech, který se mu odráží od rtů, se snažil z posledních sil ovládnout, aby neukázal známku slabosti a nevrhnul se bezhlavě na Listerovy měkké rty. Ovládl se, prozatím.

Potom se Lister opět sklonil k jeho krku a nestydatě mu ho začne okusovat a líbat, tentokrát mnohem žádostivěji, než prve. A pak – aniž by si Rimmer uvědomil kdy nebo snad jak, seděl Lister obkročmo na něm a dlaněmi se opíral o jeho hrudník. Rimmer ho ale neviděl a o to víc ho to vzrušovalo. To, že musel zapojit ostatní smysly a ne zrak. To, že si to musel sám představovat. Ještě pořád měl na očích tu pásku a určitě s ní musel vypadat neuvěřitelně komicky. Tak nějak už vzdal snahu si ji sundat, navíc by stejně asi neunesl Listerův pohled. A stejně tak už vzdal i snahu ho od sebe odstrčit. Na jednu stranu byl Lister přece jen o něco silnější, na druhou stranu ... na druhou stranu když si odmyslel kdo to na něm vlastně sedí, bylo to docela příjemné. Více než příjemné. A jeho tělo přímo zoufale křičelo po pozornosti, které se mu nyní dostávalo.

Cítil, jak se na něm Lister pohnul, snad nevědomky, snad úmyslně se zhoupnul v bocích tak provokativně, že se otřel o jeho takřka bolestivě vzrušený klín. Rimmer měl co dělat, aby udržel rty pevně semknuté, aby z něj nevyšla ani hláska. Nechtěl Listerovi dopřát tohle vítězství. Alespoň ne hned. Moc dobře věděl, že si tuhle tichou, nezúčastněnou masku nedokáže udržet příliš dlouho. Ne, když se na něm Lister takhle – oh, Bože!

Lister se sám pro sebe usmál. Však on ho zlomí. Donutí ho vylézt z té jeho tvrdé ulity tuposti a arogantní nafoukanosti a přinutí ho být na chvíli normálním člověkem.

Lehce se nad ním sklonil a téměř neznatelně mu přejel svými rty přes ty jeho. Rimmerovu marnou snahu získat řádný polibek přešel jen hravým kousnutím do rtu. Pomalu mu rozepnul kombinézu a vyhrnul tričko, které pod ní měl. Nedočkavými dlaněmi přejel po odhalené pokožce a usmál se nad jeho našponovaným tělem.

„ Uvolni se.“ zamumlal tiše a zlehka ho políbil na bradavku. Nejdříve ji jen zahrnoval letmými doteky rtů, pak ji obkroužil jazykem, aby ji nakonec vsál do svých úst. Tohle už bylo nad Rimmerovy schopnosti sebekontroly a přes jeho rty se prodral první tichý sten. Přece jen, v téhle oblasti mnoho zkušeností neměl, nikdo jeho tělu nikdy nevěnoval tolik péče jako nyní Lister a tudíž bylo nad slunce jasné, že jeho schopnost ovládat vlastní tělo bude téměř nulová. A právě s tím Lister počítal, právě na tomhle vystavěl celý tenhle uhozený plán.

S úsměvem dál pokračoval ve smyslném trýznění jeho bradavek, každé věnoval patřičnou pozornost a jednou rukou se pomalu sunul znovu k jeho klínu. Na okamžik se zastavil, když narazil na lem jeho trenýrek, lehce ho poškádlil na podbřišku – těsně nad onou hranicí bělostných trenýrek a pak nestydatě zajel pod ně. Rimmer se prudce nadechl a nevědomky se prohnul v zádech, když ho Lister pevně obemknul a palcem mu přejel po špičce ztopořeného údu.

„Říkám ti, uvolni se. Seš strašně napruženej.“ zamumlal a než se Rimmer stačil nadechnout k peprné odpovědi, Lister začal pohybovat rukou. Pomalé, pevné pohyby, které Rimmerovy vzaly ze rtů jakoukoliv odpověď.

Lister se víc narovnal, aby lépe viděl jak se Rimmer tváří. Byl to zvláštní pohled. Tak trochu komický a vzrušující zároveň. Možná, kdyby na té pásce přes oči nebylo napsáno „obsazeno“, nekazilo by to tu zvláštní atmosféru. Ale při pohledu na Rimmerovy lehce pootevřené rty, a jeho marnou snahu tlumit své sténání, Lister okamžitě zapomněl na ten stupidní nápis a nevědomky si skousl spodní ret. Pravidelně pohyboval rukou, nahoru a dolů, po celé jeho délce, s úmyslem přivést ho k vrcholu. To byl vlastně původní plán. Jednoduše mu ho vyhonit, aby měl klid. Neznal horší společnost, než kterou byl sexuálně frustrovaný Rimmer. Bylo to s ním k nevydržení. Mnohem horší než obvykle. A teď, když spolu byli v jedné cele, museli spolu trávit přece jen více času než dříve, kdy byli pouze spolubydlící na jedné ubikaci. Takže suma sumárum to Lister dělal jen pro své vlastní dobro. Alespoň to si ze začátku myslel. Jenže teď, když viděl Rimmerův obličej ve kterém byla vepsaná rozkoš, rty lehce pootevřené, tělo, které se pod jeho doteky nevědomky propínalo ...

Najednou měl chuť udělat něco víc, než jen toho mrzouta zbavit základní lidské potřeby. Měl nutkání si ho podmanit, donutit ho sténat jeho jméno, přimět ho prosit, žádat o víc ... Zatřepal hlavou. Takhle to nejde, tak to neplánoval. Prostě mu ho vyhoní, bude mít svatej klid a to přece jde, ne? O nic víc se tu nejedná a jednat se nebude.

Cítil, jak se pod ním Rimmer prohýbá, jak se napíná a boky nevědomky vychází vstříc jeho ruce. Lister trochu zrychlil pohyby ruky, už se ani neobtěžoval ho nějak škádlit nebo víc vzrušovat, jen dál pokračoval v automatickém pohybu nahoru a dolů. Nahoru. Dolů. Zas a znovu. Cítil, jak mu v dlani najednou začal silně tepat a během okamžiku Rimmer vyvrcholil na své vlastní břicho a na hřbet Listerovy ruky. Lister se nad něj naposledy nahnul, hravě ho kousnul do rtu a pak z něj beze slova slezl. Ruku si otřel do Rimmerova ručníku, který ležel opodál a nakonec se se svou elegancí opilého opičáka vyhoupl na svoji palandu. Mise splněna. Slyšel, jak Rimmer těžce oddechuje a jak se s tichým zasténáním začal otírat. Lister přes sebe přehodil deku a ještě než stihl usnout, zaslechl tiché, téměř provinilé: „Díky.“ Lister se jen pobaveně ušklíbl a během okamžiku už se propadal do sladké náruče spánku.