Smírčí kříže
Kříž je jistě jedním z nejstarších a nejrozšířenějších symbolů. Dominantní význam má ale zejména v církvi. Objevuje se v různých podobách v mnoha církvích. Specifický význam mají kříže smírčí. To jsou drobné kamenné památky, které jdou dodnes k vidění na různých místech v přírodě. Např. u cest, v polích nebo v lesích. Jsou zhotoveny z jednoho kusu většinou pískovcového kamene. Na první pohled je patrné, že jsou to artefakty dávno minulých časů. Historikové považují smírčí kříže za nejstarší a nejzajímavější památky právního života v našich zemích ve středověku a raném novověku. O pravém původu jejich vzniku se dochovalo jen málo dokumentů. Přesto se o nich ví, že byly vztyčovány jako symbol pokání za zločin. Pokud viník nebyl po právu potrestán, pak se mezi městskými úřady i mezi rodinami oběti a vraha uzavíraly smírčí smlouvy, které mimo jiných pokut ukládaly také postavení kamenného kříže. Proto se jim začalo říkat smírčí kříže. Dnes se o nich mluví také jako o svědcích dávných zločinů. Kamenné kříže se nacházejí po celé Evropě. Na našem území se vyskytují na místech středověkého osídlení. Krajina ve středověku neosídlená kamenné kříže nemá. Zatím jich bylo objeveno okolo patnácti set, necelá dvacítka je evidována například ve Zlínském kraji. Mnohé z nich jsou opředeny zajímavými pověstmi. Pověst o zlechovském kříži se vypráví ve čtyřech verzích. Jedna z nich říká, že pod křížem byl pochován ruský princ, který se při úprku z bitvy schoval u jednoho kováře. Slíbil, že se mu za tento úkryt bohatě odmění. Kovář se však mylně domníval, že princ má peníze u sebe, schoval ho do kovářského měchu a poté jej utloukl kladivem. Peníze ale nenašel a mrtvolu pohodil do pole. Tam ji našli lidé, prince pochovali a postavili kříž. Každým rokem se posunuje k silnici a zapadá do země. Až se dotkne silnice, zmizí do země. Pak vypukne válka, která začne na východě a skončí na západě. Zajímavá je pověst o holešovickém kříži. Za husitských válek se zastavilo vojsko na odpočinku v Nedakonicích. Hlouček jezdců zajel až k Polešovicím. Někteří obyvatelé jim přinášeli mléko a chléb, aby si je naklonili. Když pojedli, vrátili se do tábora a u ohně zůstal jen jeden. Rolníci se s ním dali do řeči, brzy však vypukla hádka a bitka. Husita se statečně bránil, ale nakonec podlehl. Druhý den ho našli druhové, pohřbili ho a na hrob dali neumělý kříž, na němž byl vyryt kalich. Vypráví se, že vždy, když husitské vojsko zvítězilo, kamenný kříž se hýbal.