Jdi na obsah Jdi na menu
 


Maturitní ples

14. 12. 2009
Maturitní ples …
 
Ano … už je to za námi. Bohudík a snad i bohužel. Teprve s odstupem času (jakmile jsem opustila kulturák) mi došlo několik zásadních chyb. Mých chyb. Ale o tom jindy.
 
Ráno … 11. 12. 2009 jsem jako vždy jela do žďáru. Tentokráte jsem ale nemířila do školy, nýbrž k babičce. Tam jsem si připravila věci a o půl deváté jsem vyrazila směr kulturák.
 
Byla jsem celkem překvapená, protože na to, že sraz měl být ve tři čtvrtě, bylo nás tam cca 5 ze dvou tříd.. Pak přijel nějakej chlápek s věcma do tomboly, pak i spolužačka s dalším harampádím … a postupně se to začalo všechno scházet.
 
Nahrnuli jsme se dovnitř, odložili ctěné svršky a usadili jsme se u stolů. Nafukovali jsme balonky, povídali si … všechno vypadalo téměř idylicky.
 
Po nějaké době, se konečně ozval hlas zesílený mikrofonem a začalo se „cvičit“. Prvně šli kluci – úžasná 4.A. Jejich nástup byl … tak typický pro ně. XD XD XD Samá srandička, organizovaný chaos … a oni všichni vypadali vážně dobře. Sice je „uvaděčky“ s mikrofonem u rtíků napomenuly, že nejsou sehraní, ale jinak že to měli dobré.
 
Oni odkráčeli a šli jsme my. Odtlapkali jsme si svoje krůčky a oproti klukům jsme to měli … oboze nudné T_T. Uvolnili jsme jim plac a šli jsme si do vestibulu poslechnout další připomínky. Kluci mezitím pilovali.
 
Pak jsme byli vyzváni, že si to sjedeme v podstatě naostro. Hlášky typu „sundat spodky“ naštěstí nezazněli jako tehdá při nacvičování v tělocvičně. Zkusili jsme si i ošerpování a pochodování sem a tam … znovu jsme si zkusili nástup a pokračovalo se v nafukování balonků a následném zdobení kulturáku. Mě se podařilo naštěstí (snad) zmizet a pádit ke kadeřnici. Kdybych věděla, co mi vyvede na hlavě, ani párem volů by mě tam nedostali.
 
Doklopýtala jsem tam a strnule se posadila na židli. A představení mohlo začít. Cuchala mi vlasy, natáčela … prvních deset minut jsem byla spokojená, hlavou mi totiž bleskla myšlenka, že vypadám jak baronka. Když skončila … bylo to upa něco jinýho, než mi před týdnem slibovala. Hlava kudrnatá jak zadek ovce a do toho dva pitomý skřipečky na jedný straně. Ještě že nemám oči vzadu. Asi bych na místě omdlela.
 
Celkem nasupeně jsem zaplatila požadovanou částku, oblíkla jsem se a vyrazila vstříc mrholení.
 
U babičky … jelikož u ní byla i nejmladší, okamžitě si všimla, že se něco děje. A klidila se mi z dosahu. Chytré dítě. V pudu účeso-záchovy jsem okamžitě sáhla po laku a zamořila jsem jednu místnost. Nepomohlo to.
 
Po vydatném obědě, kdy si brácha přišel pro nejmladší, jsem se věnovala botičkám. Jelikož mám tyhle botičky už od tanečních … bože, to je doba … zažily bohužel mnohé šlápnutí. Po posledním plese, kde jsem byla s bývalým (co nechodil do tanečních a bylo to ještě dlouho cítit na nožičkách) jsem měla bílé botičky téměř černé. Snažila jsem se je vyprat, ale bohužel pro mě zežloutly. Tudíž mamka vymyslela, že si na ně mám cosi našít. Supeeer <ironický vzlykot>.
 
Tahle zábava mi vydržela téměř čtyři hodiny. Kolikrát jsem podrobila svoje prstíky píchnutí jehly nebo útoku vteřinového lepidla, netuším. Poslouchala jsem Karmu a byla jsem v klidu. Sice mě docela štvalo, že jsem si – velice inteligentně – nevypálila na cd i nejoblíbenější písničku, ale jinak jsem byla klidná jak vodní hladina před vhozením kamene.
 
Na další … poměrně dlouhou dobu jsem se prohlásila vladařem koupelny. Pokusila jsem se ze sebe udělat člověka, co se obličeje týče. Jestli se mi to povedlo, netuším. Ale stále jsem musela vyřešit problémek s vlásky, jejichž údajné kudrlinky se poslušně narovnaly T_T .
 
S babiččinou pomocí jsem navlíkla do korzetu u.s.w. a šly jsme řešit vlásky. Po babiččině zásahu jsem byla mnohem spokojenější, ač to nevypadalo dle mých představ. Opět jsem zamořila ubohou místnost smradem laku na vlasy, ale téměř, téměř jsem se začala sama sobě líbit. Jenže … byl to pro mě krapet nezvyk, mít celý čelo volný. Ještě jsem něco malého smlsla a vyrazila … vstříc neznámému, očekávanému … a obávanému.
 
V teniskách, se sukní vyhrnutou nad kolena jsem se celkem nadšeně přivalila do kulturáku. O to menší bylo moje nadšení po zjištění, že tu není mamka. Slíbila mi, že to bude natáčet – ale to znamenalo najít ji, předat jí kameru a dát jí rychlokurs.
 
No … přezula jsem se do slavnostních botiček, potkala pár spolužaček a odporoučela jsem se k našim stolům. Už v té chvíli na mě začala padat zvláštní, velmi zvláštní nálada. Předzvěst největší pohromy.
 
Dokonce se mi podařilo najít mamku XD. Vrátila jsem se zpět ke stolu a čekala na začátek.
 
Začínali jsme téměř v devět, místo plánované půl osmé. Nu, nevadí. Poslechli jsme si úvodní řečičky, vytvořili chumel … a po slovíčku začínáme --- se o mě pokusil infarkt. Nejen že světlař nezhasl … jenže … nastal menší chaos.
 
Nastoupili jsme si do požadované formace, zaujali správné postoje … a … začali jsme. Někde v půlce jsem udělala pěknou chybu … celkem dost viditelnou a dost mě to rozhodilo. Myslela jsem, že víc než v tu chvíli mi srdce bušit nemůže. Další z hrozných omylů, děvče zlatý.
 
Naše diagonála vypadala spíše jako ladná křivka … nicméně ošerpování proběhlo bez viditelnějšího uklouznutí. Učitelce jsme dali poukaz, kytičku, flaštičku a šerpu XD a odpakovali jsme se k oknům.
 
Na řadě byli – dlouho očekávaní kluci. Ten jejich nástup mě vážně fascinuje. Ty jejich pohyby XD ač nesladěné a chaotické … A jelikož všichni krom jednoho měli tmavé obleky – vypadalo to ještě lépe. Jejich diagonála nebyla o moc lepší či horší než ta naše XD … dostali stužky a předali třídnímu dárek. Přivezli ho v kočárku XD XD XD … miminko – láhev s hlavičkou v zavinovačce ^_^ . A jak rozkošně pan učitel to „miminečko“ držel …
 
Přeskupili jsme se na parketu, poslechli si bla bla bla … ředitele a naše „zástupce“ a jali jsme se sbírat drobáky na zemi. Kde se vzalo to kvanto dávno neplatících padesáťáků … opravdu vtipné.
 
Pak následovalo skupinové foto XD obou tříd, pak … upa skupinové foto všech v kupě (jak se mi povedlo ocitnout se vedle ředitele, to vážně netuším), nicméně … pak už jsme měli konečně – po hodině předvádění se – pokoj.
 
Připili jsme si šampusem – kterej idiot mi dal upa vrchovatou sklenku! ku*a – ale přišlo mi to krapet vhod. Sice to se mnou nic nedělá, ale aspoň jsem nebyla „nucena“ to vypít proti své vůli XD (ach ta taktika).
 
V devět bylo vystoupení jakési taneční skupiny. <brekot> Je to tak nespravedlivé, že oni křepčili za šera a my za plného světla!!! <buší pěstičkami do země, vodotrysky slz>.
 
A … chvíle napětí … holky se rozutekly za známými, rodiči u.s.w. a já si nečekaně sedla k našemu stolu. Chvíli jsem si povídala s mamkou, aspoň něco.
 
Pak … pak … myslela jsem, že mám halucinace, ale … <nádech, výdech> … jistý mladý a velmi okouzlující muž XD (to je mi divné slovní spojení) XD mě požádal o tanec, oh bože …
 
Byla jsem na vážkách, když jsme se „motali“ po parketu … tančit neumím, neuměla jsem a umět nebudu (že jsem chodila do tanečních vůbec nic neznamená) … Nevěděla jsem, jak se cítit. Jestli trapně, že to kazím, nebo unešeně, že je to zrovna on. Možná že až příliš rychle přestali hrát, sice ze mě lilo jak z vola, ale pocit to byl úžasnej. Vrátil mě mamince XD a zmizel.
 
O půl desáté mě opustila i ona. Že prý by to tu nevydržela. Asi ji vážně šokovalo, že ples není o tančení klasických tanců ale o chlastu … a nebo se nemohla dál dívat na to, jak jen sedím a čučím kolem.
 
A v podstatě v tomhle duchu jsem prožila celý maturiťák. Vím, byla to ta největší blbost … zarputile odmítat pozvání „k tanci“, jenže já jsem prostě a jednoduše totálně blbá! Ze strachu, že bych se ztrapnila na parketě se raději tisíckrát víc ztrapním tím, že na parket vůbec nejdu <nafackovala si … a ještě … a znova …>
 
První šok byl, když se ke mně přiblížil „někdo“. Nějakej zrzek s šíleným xichtem … na jeho otázku, jestli si nepůjdu zatančit jsem řekla ne snad ještě dřív, než domluvil. Kika krapet nechápala, proč nejdu … ale … raději sedět než se později snažit vyprostit z … ze sevření tohohle přízraku.
 
Druhý šok byl … když mě Seddy „donutila“ dát si s nimi panáka. Rumíček. Fakt úžasný, ale na ex jsem to nedala ani jsem se o to nesnažila. Celou věčnost žiju v domnění, že panák člověka povznese, mě z toho akorát pálilo v pusince =_= O něco později jsem si „tajně“ bez povšimnutí nalila dalšího. Ani nechcu vědět, co bude za kecy až se to provalí. Já – zapřísáhlej abstinent … Snad jsem měla chuť opít se postupným doléváním z poloplné lahve … nebo mi prostě přeskočilo. Jediné, čeho jsem tím dosáhla bylo to, že mě opět pálila pusa T_T …
 
Jak je to možný, že jsem pořád střízlivá a racionálně uvažující? Vím, dva panáky s člověkem asi nic neudělají, ale stejně. Většina ostatních je po panáku vždycky živější, odvážnější … a já ještě víc zamlklejší a přemýšlivější.
 
Třetí šok – neočekávaný. Chvílemi jsem byla totiž poctěna společností … jeho společností … a přestože moje mysl upa šílela z jeho přítomnosti, nedokázala jsem přijmout jeho pozvání k tanci T____T Taky toho teď hodně lituju, ale čas … <vzlyk> nevrátím <hysterický pláč a následná agonie>.
 
Čtvrtý šok, když mě spolužačka domáhající se chlebíčků z krabice, polila kolou. Nutno dodat, že jsem měla bílou sukni a korzet. Snad tisíckrát se mi omlouvala, vyplácala jsem všechny kapesníčky … ale výsledek stál za to. Téměř nešlo poznat, že jsem byla polita. Aspoň že tak. Jenom silonky jsem měla chvilku krapet … vlhčejší než bylo očekáváno
 
Když se přehoupla půlnoc a něco k tomu, možná i dýl … on odešel (nebo se přede mnou dokonale schoval XD).
 
Malým zpestřením se stala i sestra Havrana … chvíli jsme si povídaly, kohosi mi představila a pak se také vytratila.
 
V duchu jsem se smířila s tím, že si to tu odsedím do konce, odhánějíc spolužačky a další otravy, co mě budou chtít dotáhnout na parket a půjdu „v klidu“ k babičce a hajat … ale to mi jaksi nemělo být dopřáno.
 
Jistý hošan z áčka – vím já jak se jmenuje – mě začal přemlouvat. K tanci, jak jinak. Jenže – bohužel pro něj – neuvěřitelně mi připomíná bývalýho (tenhle poznatek mám z exkurze) – tudíž i kdybych nakrásně chtěla pokořit svoje paličatý já a jít tančit, nedokázala bych jít zrovna s ním. Snad deset minut jsem se ho snažila odpálkovat, klekal si na kolena, prosil, domlouval, snažil se o upřený pohled, o štěněcí oči … ale marně. Hošánkovi se nepodařilo mě zlomit. Ha!
 
O chvíli později za mnou přišel pan učitel – jeho třídní. Takhle zblízka jsem ho ještě neviděla XD … A taky začal s tím, že vypadám, jako bych se nebavila, že tu celou noc jen sedím a koukám, že netancuju, ať jdu na parket. Že je to maturitní ples – ten je jen jednou – a měla bych si ho užít. A že jeho žáci by si se mnou údajně chtěli zatrsat (bodejď by ne, když už měli všichni hodně upito).
 
Taky se mu nepodařilo mě přemluvit. Jenže … objevila se tu i Andy. A to byl konec. Můj konec. Téměř násilně jsem byla donucena jít tančit. Nechápu jak … jak … Asi už jsem toho měla vážně plný zuby. Jenom mě krutě bodlo u srdce … že jimi jsem se nechala zlomit … že jsem nedokázala být stále neoblomná. Štvalo mě, že s nimi jsem křepčit šla a toho, kdo mě tak neuvěřitelně lákal a pokoušel … jsem paličatě odmítala.
 
Společně s učitelem a … učitelkou XD … a s Andy … jsme tancovali. Lépe řečeno – napodobovali jsme něco, tomu podobného. Po skončení písničky jsem se opět chtěla vzdálit k židličce, která mi dělala společnost, a po které se mi začalo téměř „brutálně“ stýskat … ale … eh … T_T nebylo mi to dovoleno. Ruce ctěné učitelky se objevily na mých zádech a opět jsem byla vtlačena do davu. V kroužku s učiteli a klukama z áčka jsme hopsali, mě padal korzet (jak je to možný?) … a učitel byl zřejmě nadšenej, že mě dostal na parket a odloučil od židličky T_T <fňuk>.
 
Konečně … konečně přestali hrát, já se na nebohou židli téměř vrhla a přála jsem si, aby to skončilo. Jistě – odejít jsem mohla kdykoliv, ale zařekla jsem se (tyhle moje zařeknutí mě poslední dobou přicházej hodně draho), že když je to „můj“ maturiťák, že si to tu odtrpím až do konce.
 
Odpálkovala jsem dalšího hošana, divím se tomu, že to berou s takovým klidem … a opět jsem byla učitelem vybídnuta jít na parket <proč mi to jen dělá? Že by to bylo tím mým „průměrným“ prospěchem v jeho předmětu?>
 
Zase jsme jak magoři hopsali (doslova a do písmene) v kroužku, opět mi sjížděl korzet, nějakým nedopatřením se na mém boku – místo na rameni – objevila čísi ruka … ale naštěstí to už byl konec. Vytoužený a mnou dlouho očekávaný konec. Popadla jsem kabelku, nahrnula se do šatny, nasoukala jsem se do bundy a uvědomila jsem si, že jsem si zapomněla tu pitomou a omlácenou růžičku. Vrátila jsem se pro ni a definitivně jsem opustila kulturák.
 
Už po cestě jsem měla slzy v očích … V koupelně jsem se vyprostila ze zajetí bílých šatečků, umyla jsem si „umělecky“ zašmudlený obličej a šla jsem spát. Lépe řečeno – pokoušela jsem se o to. Ještě hodinu po zalehnutí jsem bulela jak želva, ano, přiznávám se k tomu, jenže … už je to pěkná doba, co jsem si naposledy takhle nadávala. Uvědomila jsem si, jak jsem … trapná. Pitomá, naivní, egoistická, nekonverzativní, nespolečenská … neschopná přizpůsobit se a jít za svými sny. Chjooo….
 
Přesto přese všechno se mi náš maturiťák vážně líbil. Holky byly načančaný jak princezny, strašně jim to slušelo, hošani byli kupodivu upravení, učesaní, oholení … (aspoň ze začátku).
 
Tímhle asi skončím.
 
Vaše Es
 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář