Jdi na obsah Jdi na menu
 


Poprava ... ale proč?

26. 5. 2009

V poušti pralesů a snů,
kde nic není a přitom se ztrácíš,
vracíš se nikam, zas a znovu,
sníš a stále se probouzíš.

Nesmyslná slovíčka,
přístav v oblacích.
Ve vlasech větvička
a na rtech smích.

Ztracená víra v život,
třesk motýlích slz,
vede tě průvod,
davem lidí skrz.

Tvá zkáza se blíží,
cítíš to v kostech,
tvá láska přihlíží,
slyšíš tichý povzdech.

„Miluji tě!“ křičíš do davu,
jsi muž a miluješ muže,
už brzy, setnou ti hlavu,
už brzy, stáhnou tě z kůže.

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář