Jdi na obsah Jdi na menu
 


10 words challenge - Sherlock

23. 2. 2016

Sherlock ukončil hovor, popadl kabát a aniž by se namáhal Johnovi cokoliv vysvětlovat, zavelel k odchodu. John ho poslušně následoval, ostatně – jako vždy. Řešit se Sherlockem případy bylo mnohem záživnější než se doma nudit. Taxíkem se dopravili k místnímu parku, kde se měl konat malý fanouškovský sraz. Spokojeně se rozhlédl po roztroušených skupinkách lidí nejrůznějšího věku a pohlaví, kteří se zapáleně bavili o svém oblíbeném seriálu.

 

Věděl, že tu Sherlock chce najít toho sériového vraha, který za poslední dva týdny zabil pět lidí tím, že je dusil polštářem, vůbec ale nechápal, jak ho chce mezi všemi těmi pošuky najít a proč ho vlastně hledá tady.

 

„Jak se k nimchceš dostat, aniž by tě poznali?“ zeptal se John zvědavě.

 

„Moment.“ zabrblal Sherlocka začal se přehrabovat v tašce, kterou si sebou vzal. Po chvíli netrpělivého hledání konečně z tašky vytáhl to, co hledal. Lahvičku javorového sirupu. John se na něj nechápavě podíval.

 

„Javorový sirup? Na co?“ zeptal se a Sherlock se na něj podíval nevěřícným pohledem. Copak to nebylo zřejmé?

 

„Podívej se kolem. Všude jsou fanoušci červeného trpaslíka, vidíš – třeba tenhle.“ ukázal na mladíka poblíž. „Vidíš co má na hlavě? To je Listerova čepice. Dokonale autentická, dokonce i s tím flekem od kari. A tohle…“ nábožně pozvedl lahvičku se sirupem, „tohle nám pomůže dostat se mezi ně.“ vysvětlil svůj plán. I přes to se John stále tvářil silně nechápavě.

 

„Kdybys měl zájem, budu ve své kajutě politá javorovým sirupem.“ řekl s celkem ucházející imitací oné scénky, kterou měl na mysli. John se ale stále nechytal, tak jen zavrtěl hlavou nad jeho tupostí a uklidil lahvičku zpátky do tašky.

 

Pak se vztyčenou bradou a lícními kostmi vystavenými na obdiv celému světu, vyrazil sebejistě vpřed k největšímu hloučku fanoušků. Byl si stoprocentně jistý, že mezi nimi je jeho podezřelý. Někde tady určitě je. Musí tu být. Zhruba v půlce cesty ho ale sejmul míč, hozený nějakým vtipálkem. Nasupeně se otočil, aby dotyčnému dal lekci, ale dřív než vůbec stačil k osobě promluvit, byl mu do ruky narván nějaký dopis v pochybné obálce, načež osoba úspěšně zmizela v hloučku fanoušků.

 

Nejdříve si obálku prohlédl proti slunci a když se ujistil, že v ní není žádná bomba, otevřel ji. Byl v ní přeložený papír, na kterém bylo napsáno jedno slovo. Párek.Podal papír Johnovi, který se zatvářil pobaveně.

 

„To má být výhružný dopis nebo jen upozornění, že jsi od rána nic nejedl?“ uculil se a rukou ukázal někam do dálky, kde byl vozík s občerstvením.

„Johne! To je ono!“uznale ho poplácal po rameni a svižným krokem vyrazil k prodavači. Kolem jeho vozíku byla shromážděna tlupa hladových fanoušků, kterým zřejmě vůbec nevadilo, že nad vším tím jídlem poletuje hejno much, stejně hladových jako fanoušci.  Sherlock s Johnem v patách se zastavili kousek od hladové bandy a pohledem hledali někoho, kdo by mohl být ten hledaný vrah.

 

„Párek … nebo dva?“zabručel nevlídně prodavač a rukou máchl do vzduchu, aby hejno much odehnal.Sherlock ho za ruku ale okamžitě chytil a otočil ji dlaní vzhůru.  Na zápěstí měl jizvu s tetováním, stejné jako to, které zachytila webkamera jedné z obětí v době vraždy.Vítězoslavně se na Johna podíval. Případ vyřešen.  Byl si naprosto jistý, že i testy DNA budou shodné. Nikdy se nemýlil. Zavolal Lestradovi aby si pro párkaře s hochy přijela pak se s Johnem vydal zpátky na Baker Street 221B.