Viki
"Čeho se bojíš nejvíc na světě?" ptá se mě, malé holčičky ... někdo. Nezáleží na tom, kdo. Odpověď je jasná.
"Hadů a pavouků."
...
"Čeho se bojíš nejvíc na světě?" neptá se mě už nikdo, ale odpověď je ... jasná. "Bojím se, že ve skutečnosti neexistuji."
<trochu divný, já vím, ale prostě to tak je>
...
Pavouků se sice ještě pořád bojím a lhala bych, kdybych tvrdila, že z nich nemám panickou hrůzu, ale kupte mi přítulnou tarantuli, zavřete mě s ní na tři týdny do jedný místnosti a já se přestanu bát pavouků.
Takhle nějak jsem se přestala bát hadů. Ne...nikdo mi hada nekoupil...ale tři týdny jsem byla den co den, noc co noc s hadem v jedný místnosti. A víceméně dva týdny úplně sama (dopoledne) - páč jsem byla marod I_I. ... To bylo někdy ... tuším koncem října. Už nevím.
Protože jsme se stěhovali, bydlela jsem u přítele. Ten má bráchu a ten... si koupil hada. Krajta tmavá. Je to docela malá žížalka, když uvážím to, že je to ještě "mládě" a má něco kolem 180cm. A navíc to jméno - VIKTOR. Asi jsem se zbláznila. Vím, hadů se bojí všichni, protože věří tomu, že jsou všichni zlí, jedovatí, bububu a jsou pryč. Ale tak to není. Had je důstojné zvíře, sice vypadá velice líně, ale zkuste mu předhodit živou myšku, potkana nebo morče a uvidíte ten fofr.
Dokonce se zdá, že jsem to hádě začala ve skrytu duše obdivovat a považovat za někoho vyjímečného. Když jsem se konečně - po neuvěřitelně dlouhé době odvážila se ho dotknout, věděla jsem, že jsem ztracená. Víte - hadi vůbec nejsou slizcí nebo studení. Jsou hlaďouncí a vůbec a příjemně teplouncí - pokud tedy není vystaven nízkým teplotám. Správně by měli mít v terárku mezi 26 až
Pak – po prvním doteku, jsem se odvážila vzít si ho sama do ruk … nechat ho, ať se mi položí na ramena. A zjistila jsem – že jsem objevila svoji novou úchylku. HADI. Nikdy jsem nevěřila tomu, že se mi bude po tom pocitu – mít hada na ramenou – stýskat. Proto mám pokaždé takovou neodbytnou snahu vytahovat Vikouše z terárka, kdykoliv jsem u přítele. A řekla bych – že ten na něj pomalu už žárlí. Sice asi jenom ze srandy, ale stejně.
Schválně si to zkuste. Najděte si nějakého zaníceného herpetologa (doufám, že nekecám…ale měl by to být ten, kdo chová hady a tak…) a promluvte si s ním. Dotkněte se hada. Překonejte strach….a budete okouzleni.
Stejně jako já.
Vaše Es