Tak jak ... slušná nebo ne?
4. 1. 2010
Jak je to doopravdy? Jsem slušná nebo ne?
To je něco, co mi pořád lítá v hlavě. Jsem slušná nebo ne?
V podstatě všichni si myslí, že jsem slušná.
Nepiju.
Nekouřím.
Netoulám se.
Nikoho neurážím.
Otročím u sporáku.
Nehádám se, většinou.
Ve škole se taky snažím.
Údajně jsem zodpovědná.
Drogy mi taky nic neříkají.
Starám se o mladší sourozence.
Na většinu dospělých nejsem drzá.
Snažím se nebýt stylově extravagantní.
Snažím se nemít vůči nikomu žádné dluhy.
Občas mi dělá problém navázat konverzaci.
Nejsem schopná se doopravdy „odvázat“ a juchat s ostatníma.
V podstatě i poslouchám, neodmlouvám a mám smysl pro povinnost.
Jsem celkem ostýchavá a nesmělá, co se neznámých lidí či nových situací týče.
Ve většině situací jsem velmi klidná, snažím se být praktická a objektivní – občas jsem ale přehnaně zbrklá a paličatá.
Na druhou stranu …
Mám hodně zvláštní názory. A v podstatě i velmi hříšné myšlenky a podivné, velmi podivné choutky. Už na základce jsem si vypěstovala talent na dvojsmyslný větičky, gesta a tak, z čehož všichni okamžitě usuzovali, že musím být opravdu dračice. Omyl! Když jsem se nechala unést, psala jsem solidní nemravnosti. Tajně jsem zkoumala erotický časopisy. Navíc mluvím sprostě jak dlaždič, občas je až s podivem, že i holka dokáže mluvit takhle. Navíc … občas jsem dělala věci, které vypadaly velmi, velmi nemravně, ačkoliv tak nebyly míněny … horší bylo to pak všechno vysvětlovat a … bránit se důsledkům mých činů. Občas prý svým chováním působím jako „drsná frajerka“. Pche.
A to je … v podstatě všechno.
Čím častěji nad tímhle přemýšlím, docházím k závěru, že chováním jsem slušná až hrůza, myšlenkami – už tolik ne. Chjo … mám pocit, že jsem si opět vytvořila nějakou smyšlenou pravdu, které se držím a kterou všem vnucuji … Ono, vidět to takhle před sebou, téměř všechno hezky napsané … Nějak mě to nutí si to uvědomit a pochopit to. Grr.
Vaše Es
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář