Šiju šiju ...
1. 7. 2010
Tak oficiálně začaly prázdniny. A mě už to doma nudí. Bodejť by ne, když doma – a jenom doma – kejsnu už měsíc. Chjooo…
Nějak nevím, co dělat. Nemám žádné úkoly, žádné protokoly, nic důležitého. Proto se ze mě stává „žena v domácnosti“ (aneb jak bych to řekla v němčině). Prostě a jednoduše, vařím, uklízím, starám se o ratolesti zvané mladší sourozenci, zašívám, věším a sklízím prádlo, spravuji jejich hračky … A přesto mi připadá, že nic nedělám.
…Vlastně – já mám CO dělat. Měla bych se naučit anglicky. Perfektně. Mám z toho vážně obavy, na obor, na který jsem se přihlásila, požadují znalosti angličtiny na úrovni maturitní zkoušky. A já … nenacházím chuť se tu * beep * angličtinu učit. Nebaví mě. Asi bych potřebovala soukromý doučování =^_^= ;
Občas mám záchvaty psaní … Když pak ale sednu k pc s úmyslem pokročit ve svých povídkách, pro oživení paměti si přečtu, co jsem již vyplodila … a pak se nemám k pokračování. Chjooo… Ale potěšující je, že jsem opět stvořila pár, do kterého jsem se zamilovala XD = psaní mi jde mnohem líp =^_^=.
Aktualitkou posledních dní se stalo šití. Ach ano. Díky cosplayi jsem se blíže seznámila s šicím strojem a to šití mě nějak chytlo. Možná - možná že až moc. Teď jsem se vrhla na „lolitku“. Sice nemám v plánu tvořit ty složité šatečky, nicméně, povoluji uzdu své fantazii a dílko – „tričko ala lolita“ už vypadá k světu. Jen se děsím toho, že mi to mamka „zabaví“, páč se jí to určitě bude líbit T_T;. Taky jsem se pustila do sukně, ale to mě zrovna moc nebaví. Téměř není poznat pokrok. A navíc na to už padlo strašně moc látky.
Mm … vlastně – poslední dny nedělám nic jinýho, než že ráno po snídani a antibiotikách (ano, další antibiotika) sednu k šicímu stroji a opouštím ho až za večerních hodin (aneb v době, kdy mi hlad sžírá žaludek. Při šití jaksi zapomínám, že musím pít, jíst…). Jenže – nemůžu si pomoct. Vždy jsem byla kreativní stvoření a nádherně mě hřeje pohled na to, co jsem vytvořila. V podstatě se dá říct, že tak uspokojuji své ego XD. Je to stejné jako se psaním – kdykoliv dokončím povídku (a že to bývá zřídka můžete potvrdit i vy) jsem pyšná jako dítě, co jelo poprvé samo na kole a nespadlo.
Chm … netuším, co dál napsat. Po celém dni stráveném u šicího stroje bych nejradši někam zalezla a spala jak kotě.
Pozn.: Přemýšlím, zda sem hodit fotky svých výtvorů – obzvláště cosplaye ^_~
Vaše Es
...
(Havran, 1. 7. 2010 22:08)