Jdi na obsah Jdi na menu
 


Rozhodování = to nejhorší co znám aneb Proč je o mě najednou takový zájem?

21. 5. 2012

Ti kdo mě znají vám mohou s ledovým klidem dotvrdit, že se neumím rozhodovat. Vždycky raději přenechávám rozhodnutí na někom jiném, když je to možné. Protože mě sžírá takřka panický strach z toho, že se rozhodnu špatně a pak budu muset nést následky.

 

Ano, je to jistá známka mé nedospělosti, nedozrálosti, ale dost těžko se to přeučuje. Problém ovšem nastává v okamžiku, kdy se rozhodnout musím, protože se jedná přímo o můj vlastní život, o moji budoucnost a tohle rozhodnutí za mě nikdo jiný udělat nemůže, protože … o osobních záležitostech si hold člověk musí rozhodnout sám.

 

Ano. Ti bystřejší z vás možná už pochopily, že jsem se musela rozhodnout ohledně vztahu. Ovšem – kdyby to aspoň bylo tak jednoduché zda říct jednomu člověku ano nebo ne. Jak už to bývá zvykem, musím mít já vždycky všechno krapet složitější a komplikovanější, protože jinak – jinak bych si to zkomplikovala víc sama, abych byla spokojená. Jednoduché věci jsou totiž nudné ^_^ (ano, občas bych tu svojí logiku nejraději nakopala někam …).

 

Všechno to začalo kdysi dávno (zhruba před více jak rokem a půl), kdy jsem si začala psát s jedním hošanem. Pravda – tehdy mi nepřišel nijak interesantní, nicméně postupem času co jsme si psali, jsem si ho tak nějak oblíbila. Jeho jediné mínus v té době bylo to, že se mu podařilo naštvat Esarinu. Mno, naštvat je možná špatné slovo. Cítila se pohoršena tím, jak může být lidská rasa nechápavá. Pár týdnů jsem si s ním nepsala, protože Ona se s ním bavit nechtěla. Pak jsem si s ním ale stejně začala zase psát, tak trochu své Bohyni na truc. A tehdy jsem si začala uvědomovat, že to je celkem zvláštní člověk. Myšlením měl ke mně docela blízko, dalo se s ním psát naprosto o všem. Dalo by se říct, že jsem v něm našla něco jako holky nachází v kámoškách. Někoho, kdo si poslechne drby ze života, někdo, kdo se podělí o své atd. Žel Bohu se mu znovu podařilo neskutečně vytočit Esarinu svojí troufalostí hodnotit Ji jako obyčejného smrtelníka. To, že se odvážil Ji porovnávat s lidskou rasou Ji opravdu neskutečně pobouřilo, kdyby to bylo možné, dalo by se snad i říct, že Ji urazil. Musím říct, že jsem Ji ještě nikdy nezažila takhle rozčílenou. Nechtěla o něm ani slyšet a přitom se všechno tak hezky nadějně rýsovalo.  Po pár týdnech, měsících se mi Ji podařilo natolik uklidnit, že byla ochotna  skousnout to, že jsem si s ním začala zase psát. Po nějakém čase z něj vypadlo, že se mu … tak nějak líbím.

 

Jenže – já se nechtěla vázat. Vůbec ne. Nechtěla jsem zase někomu patřit. Z posledního vztahu jsem byla vidinou dalších partnerství poněkud otrávená jen jsem na to pomyslela. Vážně mi je líp, když jsem sólo.

 

Nikdy jsem mu přímo neodpověděla, vždycky se mi dařilo to nějak hezky zakecat, odvést téma jinam. Bohužel – není to tak dávno, jsem mu už vážně na rovinu napsala, že nechci žádný vztah. Že se nechci vázat. Zatím. … Tak nějak to vzal – docela dobře řekla bych.

Ale co čert nechtěl, pár dní po tomto mém prohlášení mi začal psát další hoch. S tím, že pro něj vážně něco znamenám atd. Upřímně – moje slabosti mě jednou nejspíš přivedou do hrobu. Najednou jsem byla na vážkách.

 

Byli tu dva hoši, pro které jsem něco znamenala. A já si měla vybrat jednoho z nich.

 

Jestli toho – se kterým jsem si tak dlouho dobu psala, kterému jsem dala možnost nahlédnout do mé duše, který měl tu čest být seznámen s Esarinou. Bohužel pro něj – tím, jak ji nejednou vytočil u Ní jaksi ztratil šanci a tudíž ztratil i možnost dostat se ke mně nějak blíž.

 

Na druhé straně tu byl hoch, který neměl možnost mě poznat, který si stále myslí, že jsem … skvělá holka. Jeho obrovské plus je ale to, že se věnuje tomu, co je mojí slabostí už dlouhá léta. A já velice ráda podléhám svým slabostem, ačkoliv mi to Ona zakazuje.

 

Ano, hodně dlouho jsem trápila svojí hlavinkou zvažováním možností, kdo je pro mě lepší, pro koho jsem lepší já, s kým vypadá budoucnost nadějněji, kdo je prestižnější apod… 

 

A světe div se, já jsem se rozhodla. Rozhodla jsem se ve prospěch toho druhého chlapce.

 

Jistě, moc dobře si uvědomuji že vůči tomu prvnímu to je značně nefér, přece jen jsme na tom chatu na facebooku strávili nespočet hodin a měl možnost mě pochopit, bohužel – u Esariny si to řádně pohnojil . Šanci začít si se mnou ztratil už dávno.

 

Kdyby tak ti hoši věděli, kolik nervů jsem s tím prachobyčejným rozhodováním měla. Každopádně – až čas ukáže, zda byla moje volba správná.

 

Tudíž – v zájmu zachování mého duševního zdraví – nechtějte po mě, abych se rozhodovala, ať už se jedná o cokoliv.

 

Vaše Es