Jdi na obsah Jdi na menu
 


Předprázdninový otacon

23. 6. 2010
Předprázdninový otacon 19. - 20.6.2010
 
Další otacon za námi … A stál za to! Litujte všichni, kdo jste tam nebyli…
 
Když IMA sděloval, že tento otacon bude nabitější než minule, přiznávám se – moc jsem tomu nevěřila. Ale opak je pravdou.
 
Ale hezky od začátku ….
 
 
 
Mým prvním zklamáním, co se předprázdninového otaconu týče, bylo to, že to jaksi nevyšlo na ty „tři“ slibované dny. Ale to vůbec nevadí, na kráse mu to neubralo.
 
V sobotu jsem si krapet přivstala, abych se do Žďáru dostala včas. Nasoukala jsem se do svého cosplaye, poprosila bráchu, ať mě párkrát vyfotí, pak jsem popadla všechny své věci a vydala se směr nádraží. Zrovna když jsem se sápala do kopce a funěla jak parní lokomotiva v posledním tažení, přibrzdilo u mě červené auto se dvěma muži. A prý, jestli nechci svézt. To víte, zřejmě je upoutala moje „sukýnečka“ a nadkolenky. Nicméně – vymluvila jsem se z toho a v klidu pokračovala dál v cestě. Kousek od nádraží ovšem znovu přijeli, obkroužili mě, zařehtali jak koně a zase odjeli. Měla jsem sto chutí se na nádraží okamžitě převléci. Že si mě budou lidi všímat víc než obvykle – s tím jsem počítala, ale že to začne dřív, než vůbec někam odjedu – na to jsem připravená nebyla. Dokonce i ten týpek na nástupišti furt obcházel kolem a koukal jak by viděl sv. Dyndyho.
 
Ve Žďáře jsem se tedy sešla s Rei, koupila jsem jízdenku a šly jsme do vlaku. Cesta do HB byla – klidná, leč v rozvrzaném vagonu, o jehož výdrži jsme měly jisté pochybnosti. Člověk si připadal jak na trampolíně, tak moc to s námi házelo.  
 
Na nádraží v HB jsme s Rei dojely před půl devátou, do „srazu“ tudíž zbývala půlhodinka. Nějakým překvapivým způsobem jsme tedy vegetily v nádražní hale. Řeknu vám, čekat tam dýl, tak Rei vykoupí všechny automaty co tam jsou. Krátce před devátou se IMA ozval, že bude mít zpoždění.Fajn. Počkaly jsme tedy ještě chvíli, ale pak jsme se sbalily a vyrazily stepovat před halu. Hned nato přišel IMA a společně jsme se vydali ke klubovně.
 
Chvíli jsme se „zabydlovali“ a pak IMA přišel s návrhem, že on někde kolem klubovny schová bonbon a my s Rei ho budeme hledat. Bohužel pro nás dvě – netušily jsme, že onen kiwiovej bonbon je krapet větší než obyčejný bonbon. Proto jsme couraly mokrou trávou a hledaly malej bonbonek. Pak se ukázalo, že to, co jsem okomentovala jako nějaké odpadky – byl právě kiwiovej bonbon ^_^. Vrátili jsme se tedy do knihovny, IMA nám nabídl kousek z roztříštěného bonbonu a … začal nám vysvětlovat – v poslední době velmi oblíbenou hru – aktivity. Krátce na to dorazil i Víťa s Fildou a začali jsme hrát „naostro“. Já a Rei – proti jim třem. Řeknu vám … dupačky, orientální koberec, otazník a čtení myšlenek – to nemělo chybu.
 
Kolem poledne se rozhodlo, že si někam zajdeme na jídlo. Nakonec jsme skončili v Loretě. Každý si objednal dle své chuti … a tohle „posezení“ bylo velmi příjemné. Možná proto, že jsme tam byli sami XD. Vedla se pohodová konverzace a celkově to působilo naprosto nenuceným dojmem. Jak už jsem se tu nejednou zmiňovala – z hloubi duše nenávidím tyhle zařízení, jako jsou hospody, restaurace apod. Ale v téhle společnosti z toho nemám takovou hrůzu jako obvykle.
 
Po jídle jsme vyrazili na náměstí, kde se k nám měly připojit dvě slečny. Než se k nám připojily, připadala jsem si jak neonový nápis uprostřed temné noci – a to díky mému cosplayi. Nicméně – Shiki jako lolitka můj pocit neonového nápisu téměř odbourala. Hrozně jí to slušelo ^_~
 
Dorazili jsme do klubovny a opět jsme se vrhli na aktivity. Tentokrát jsme utvořily tři týmy – dle čísel. IMA, Kaja a Shiki jako první tým, já a Filda jako tým druhý a Rei s Víťou jako tým třetí. Rei z toho ale moc nadšená nebyla. Později začala tvrdit, že Víťovy pantomimy lze uhodnout pouze bez použití logiky. Nějakým záhadným způsobem se našemu týmu po počátečních neúspěších podařilo dostat se na přední místo. Rafinovaně jsme si počítali body, abychom nemuseli předvádět pantomimu. Od poslední pantomimy – čtení myšlenek – se totiž všechny další natáčely. Ale opět tu byly nezapomenutelné kousky – gumový medvídek, milostný trojúhelník, ale i trpaslík, překážkový běh, křest ohněm nebo pohov.
 
Po hře, kdy se všichni dostali do cíle jsme se s Rei odebraly do kaufu. Nutně jsem si musela koupit papírové kapesníčky. Opět na mě zaútočila alergie a já smrkala jak šílená.
 
Když jsem se vrátily, zapojilo se karaoke, IMA nás na chvíli opustil a Kaja a Shiki se rozhodovaly, co zpívat. Mezitím proběhla i menší přátelská bitka mezi Víťou a Fildou, posléze se k nim přidala i Rei.
 
Postupně zpívali všichni a dokonce i mě k tomu nějakým velmi záhadným způsobem holky přemluvily. Zpívat neumím, neuměla jsem a umět nebudu, proto Kaja vyhrála a byla z toho … nadšená XD. Nikdy jsem si nemyslela že moje neschopnost zpěvu někoho tak potěší. Dokonce se zpívalo sborově – ani nedomýšlím, co si mysleli náhodní kolemjdoucí.
 
Ve zpěvu se pokračovalo i poté, co nás obě slečny opustily. Později, kdy jsme se dívali na První oddíl se k nám připojil i Ryuuko. S Rei jsme se uprostřed filmu vypravily do kauflandu pro večeři. Po našem návratu nás opouštěl Víťa s Fildou, protože museli jet domů. IMA nás opět na chvíli opustil, společně s Ryuukem a tak jsme se s Rei dívaly na Hetalii. Je to úžasná blbůstka. Je to naprosto „normální“, ale my s Rei – jakožto „yaoistky“ jsme v tom viděly víc. Shlédli jsme kolem dvanácti dílů, než se oba vrátili.
 
Po krátkém váhání jsme se ještě vrhli na cestovní verzi aktivit – hned na začátku proběhl menší spor mezi IMA a Rei o tom, kdo se mnou bude v týmu. Nevím proč, ale tvrdí, že jsem na ty aktivity „dobrá“. Vzhledem k tomu, že už bylo kolem půlnoci, Ryuuko prý od včerejška nespal a IMA se díval na Genius party byla ta hra poněkud zvláštní. Ale s Rei jsme vedly. A ačkoliv jsme se snažily všelijak abychom nemuseli pantomimovat, díky hernímu plánku to prostě nešlo. I teď se pantomimy natáčely a byly to zajímavé kousky.
 
Pak jsme se tedy konečně rozhodli jít spát. Rei „ochotně“ zametla, převlékli jsme se a zalezli do spacáků. Mohlo být tak kolem druhé hodiny. A já – jako vždy – nedokázala okamžitě zabrat, ačkoliv jsem byla utahaná jako kotě. Navíc jsem pořád měla plnej nos a s tím spojené bolení hlavy. Vzhledem k tomu, že jsme opět spali na zemi – pod hlavou jsem měla složené kalhoty a triko, které jsem si s sebou brala na převlečení. Nebyla jsem si totiž jistá, jestli moje bojácná maličkost vydrží v cosplayi co přitahuje pozornost. Někdy po třetí hodině ranní jsem se proto natahovala ve spacáku přes celou klubovnu, abych si dle vzoru Rei dala pod hlavu sedáky, co byly na židlích. Modlila jsem se, aby se IMA nevzbudil a nemyslel si, že mám nějaké nekalé úmysly, když jsem se natahovala jeho směrem. V mé blízkosti totiž už žádné sedáky nebyly.
 
*-*
 
Oficiálně jsme začali vstávat kolem deváté, tuším, i když jsem byla vzhůru už od čtvrt na osm. Když jsme se všichni rádoby probudili a začali fungovat, vydaly jsme se s Rei do kauflandu. Dokonce jsme tam potkali i IMA, jak nakupuje věci na tichou knihovnu. Po našem návratu jsme zjistily, že se k nám přidala i Mad Yoko, velmi milá slečna. Jakmile se vrátil i IMA, začaly se chystat rekvizity na tichou knihovnu. Jsem ráda, že mezi úkoly, které IMA vybral byl jen zlomek všech návrhů.
 
Hned prvním úkolem se stalo „ochutnání“ chilli. A – hříčkou osudu – to padlo právě na Mad Yoko. Vážně jí to nezávidím. Dalšími úkoly bylo třeba – jíst citron, cibuli, čuchání k cizí botě, pomalování části těla, vypití activie s hořčicí a citronem, ohýnek na ruce, zhasnutí svíčky prsty, nakapání vosku na ruku, sochaření, depilace předloktí, sponka na jazyku… A ačkoliv to měla být tichá knihovna, moc dlouho nám to ticho nevydrželo … a o to větší zábava to byla.
 
Možná stojí za zmínku moje blbost při šití cosplaye. Díky tomu totiž nemůžu vyhrnovat rukávy. A aby toho nebylo málo, padly na mě zrovna úkoly, kdy jsem potřebovala mít volná předloktí. Takže jsem se tam trochu „svlíkala“ – no, bylo to velmi zajímavé.
 
Už už byl čas, abychom s Rei odjeli domů, ale podařilo se mi ji přemluvit (za vzniklé potíže se omlouvám =_=;), tudíž jsme zůstali do půl druhé. Znovu se zprovoznilo karaoke a dokonce i DDR. Řeknu vám – Mad Yoko je „DDR mistr“. Takovýhle výkon jsem ještě neviděla – hluboká poklona.
 
Nicméně – IMA mě nějakým – opět záhadným způsobem přemluvil ke zpívání a tím i „mrvení“ skladeb od System of a down a – od Serje Tankiana. Nemám ráda angličtinu, fakt ne. Bojím se mluvit anglicky, páč si nejsem jistá výslovností – ale zpívat anglicky? Už nikdy víc … asi… Ale bylo to hezké, nějak mě to chytlo (přiznání století).
 
Pak nás opustila i Mad Yoko a my s Rei jsme se kolem půl druhé s kluky taky rozloučily. Tím pro nás skončil předprázdninový otacon – nabitější než ten minulý.
 
Tento otacon byl opravdu nabitější než ten minulý, což je velikánské plus. Navíc – IMA se konečně dočkal tiché knihovny, opět jsem poznala nové anime … a zkusila jsem i karaoke. A také jsem se „naučila“ novou společenskou hru, jejíž pravidla si budu pamatovat (na rozdíl od Bang!). Jediné minus, které z tohoto otaconu pro mě plyne – zaútočila na mě alergie a proto jsem po sobotním karaoke lehce ochraptěla (a to i vzhledem k tomu, že se jednalo pouze o dvě písničky). Ale to mi nevadí. Dojmy převažují nad zdravotním stavem XD.
Jinak - nenacházím žádné výrazné minus ani nic, co bych mohla vytknout. Velmi se mi to líbilo a už se těším na další.
 
Navíc – konečně jsem se „přestala bát“, tudíž jsem i mluvila a v podstatě se bavila. A dokonce jsem se už ani nebála fotit (za což se velmi chválím).
 
Vaše Es
 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

to Yazzy

(Esarina, 1. 7. 2010 12:10)

:) Ta holčina je Lena Lee z D.Gray man. O fotkách uvažuji ... ale nevím, jestli sem dávat ten svůj xicht - aby to neodradilo těch pár lidí, co sem zabloudí XD

Jinak - děkuji za komentář ^_~

Cosplay

(Yazzy, 29. 6. 2010 17:00)

heej..tak neska sem tu prve.. a docela mě překvapilo, že tu nemáš skoro žádný komentáře!(?)... jinak zaujala mě tvoje tvorba cosplaye...nechceš tu zveřejnit fotku? nebo aspoň jméno té holčiny a bych koukla jak to asik vypada???