Jdi na obsah Jdi na menu
 


Před maturitou

20. 4. 2010
Mám pocit, jako bych už dlouho nenapsala pár těch blábolů o mé mizerné existenci.
 
Poslední dobou jsem se ve psaní dostala do takového zvláštního – leč dokončovacího stadia. Nejsem schopna psát jen jednu povídku, proto jich mám vždy minimálně deset rozepsaných. A z toho také plyne, že se jednou za čas dohrabu k tomu, že najednou všechny dopisuju. No – tím líp pro vás =^_^=
 
Jinak … co se děje?
 
Asi nic moc, co by mě zvedlo ze židle. Jistě, psali jsme maturitní slohovku, hned na to praktickou – ale že by mě to nějak výrazněji rozrušovalo? Určitě ne.
 
Se slohovkou jsem byla hotová ani ne po třech hodinách a pak jsem se nehoráááázně nudila. Nechtěla jsem to jít odevzdat jako první =_=; Měli jsme fakt skvělý témata, něco ve smyslu:
-         někdo musí zkusit, kudy cesta nevede – referát
-         naši prezidenti – referát nebo úvaha
-         domov není místo, kde žiješ, ale kde ti rozumějí – úvaha
-         paměť je jako hluboká studna, mnohdy v ní najdeš i to, co bys nečekal – fejeton.
 
Hned mi bylo jasné, že ani jedno z prvních dvou rozhodně nepřipadá v úvahu. Téměř okamžitě jsem se rozhodla pro fejeton. Vím, že „vtipně“ psát nedokážu, ale spoléhám na to, že fejeton = vtipná úvaha. Sem tam jsem napsala nějakou rádoby vtipnou vsuvku a to je tak vše.
 
Vážně nechápu, z čeho všichni tak vyšilovali. Vím, oni mě to odůvodňujou slovy, že já jsem přece pisálek, proto jsem z toho strach neměla … ale stejně si myslím, že každý dokáže psát. Mě na tom vadilo jedině to, že jsem musela jít v sukni. Jaksi doma postrádám společenský gatě, navíc jsem chtěla, aby mi mamka půjčila sukni ke kolenům – ale dopadlo to tak, že jsem šla v černý mini a velice upnutý (i na můj vkus) rádoby společenský halence. A údajně mi to slušelo. Já osobně jsem si tedy připadala spíše jako lehká děva první třídy (páč jsem do školy tlapkala v černých kozačkách a mé oblíbené – červené, kožené bundě).
 
Hm … o víkendu po slohovce jsem se lehce připravovala na praktickou a v pondělí – opět v mini sukýnce – jsem ráčila přijít do školy. Kupodivu jsem si vytáhla kalkulaci a účetní uzávěrku (a tu jsem fakt nechtěla). Nicméně – připadalo mi to velice jednoduché, dokonce mi to i vyšlo, tak myslím, že by to nemuselo dopadnout zrovna nejhůř. Opět jsem s tím byla hotová dřív než bylo požadováno, tak jsem se sbalila a vypadla ze školy.
 
Grr. Nesnáším, když na mě lidi čuměj. Zvlášť, když se na mě otáčej chlapi, ať už chodci, nebo týpci za volantem. Fakt, nemám to zapotřebí – proto sukýnky moc nenosím.
 
Co dál? Jsem nehorázně natěšená na jarní otacon. Vím, že pokud nepojede Rei (a já se modlím, aby jela!) tak budu zamračenej bručoun … Prostě se neumím bavit tak, aby to poznali i ostatní. Ještě ke všemu to nevyšlo zrovna tak, jak bych si přála … Ale stejně se tam strašně těším … Zřejmě to je tím, že jsem … v podstatě furt zavřená doma. Ne že bych si na to stěžovala, společnost mi nedělá moc dobře, zvlášť když se mám aktivně zapojovat, ale stejně … po tom roce a něco, co jsme se přestěhovali a já tak ztratila v podstatě jedinou kámošku, kterou jsem měla … mi ta společnost lidí jaksi začíná chybět. Za tu dobu jsem se uzavřela víc do sebe, jako by to předtím bylo málo … proto si všichni myslí, že umírám nudou …. Heh - - - melu ptákoviny, co?
 
Taky mi čím dál častěji vrtá hlavou „cosplay”. Mám hlavu plnou nápadů, pořád si je čmárám po papírcích, ale jaksi na to nemám čas. Až po maturitě.
 
Což vlastně nebude zas tak dlouho trvat … za tři týdny máme svaťák a pak hurá na to! XD
 
Docela se už i těším, že to budu mít za sebou. Budu doma, snad budu i psát … Jen doufám, že mi brzy přijde dopis z Olomouce a doufám, že odmaturuju z němčiny za jedna a nebudu muset dělat přijímačky na vš =^_^=
 
Mno … asi to ukončím. Zase se mi začíná motat hlava, to už bych nic kloudnýho nevymyslela.
 
Vaše Es
 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář