Po maturitě a tak...
31. 5. 2010
Juch juch jupí!
Mám po maturitě a vedla jsem si – velmi dobře, řekla bych. Netuším jak, ještě ráno ve škole jsem si procházela asi dva okruhy, na které mi přes svaťák jaksi nezbyl čas ^_^;;. Nicméně – odmaturovala jsem s jednou dvojkou.
Byla jsem čtvrtá na řadě = už v půl osmé mi začala příprava na první předmět – český jazyk. Vytáhla jsem si otázku číslo 18 – téma druhé světové války v naší literatuře neboli učivo čtvrtého ročníku. Tfuj tfuj … Takový okno, který se mi objevilo v hlavě se nedalo považovat ani za onu výkladní skříň, kterou jsem tehdá chytla u zkoušení. Naštěstí – češtinářka, která mi otázku zadávala mi napověděla některými jmény a na zbytek jsem si už tak nějak vzpomněla.
Pak jsem měla zase chvilku oddech a následovaly technické předměty – strojírenství, základy výroby a počítače (Auto Cad a základní pojmy informatiky). Vytáhla jsem si sedmičku. Šťastné číslo? Nikoliv. Mým osudným tématem bylo tváření za tepla … o kterém jsem neměla nejmenší ponětí. Vzpomněla jsem si, kde to mám namalovaný, jakou barvičkou podtrhnutý … ale to bylo vše. Víte, ono je docela nepříjemné sedět půl hodiny nad prázdným papírem, slyšet, jak za mnou někdo valí kvanta informací a já nevím nic. Při samotné zkoušce jsem v podstatě vařila z vody a byla ve mně malá dušička.
Po další pauzičce jsem se měla předvést z ekonomiky a účetnictví. A opět jsem si vytáhla sedmičku. Bože … Přímé daně v daňovém systému Čr a dotace. Bohužel pro mě – špatně jsem si přečetla a špatně pochopila otázku, tudíž jsem si nachystala info o všech daních a ty přímé jsem tak trochu … zanedbala. Opět jsem vařila z vody, ale snažila jsem se do toho přihodit pár informací, které jsem si pamatovala z posledních hodin a které jsou obecně známé.
Moje poslední zkouška byla z němčiny. Té jsem se vůbec nebála, němčina mě baví, mám ji ráda a prý mi i jde a jsem konverzativní (s gramatikou to je sice horší, ale pššt). Vytáhla jsem si šestku – německy mluvící země. Tudíž jsem si mohla vybrat buď Německo nebo Rakousko. Volila jsem Rakousko – a jen díky Vídni. Na tohle téma se člověk vůbec nemusí učit – vše (kromě politického života) se dá vyčíst z mapy. A tak jsem to taky udělala. Četla jsem z mapy. Zvláštní – ještě jsem nestihla říct vše a už bylo patnáct minut pryč T_T;. A já jim toho ještě chtěla říct ….
Jakmile ve dvanáct skončila i poslední spolužačka, po deseti minutkách si nás zavolali a oznámili nám naše výsledky. Když četli mě – český jazyk výborný, technické předměty výborný, ekonomika a účetnictví chvalitebný a německý jazyk výborný – měla jsem čelist o dvě patra níž. Nečekala jsem, že dám maturitu za pět!
Po příchodu do naší mateřské učebny, kde jsme celý den vegetily, jsme si podepsali vysvědčení a šli jsme domů.
Takové byly naše maturity ….
A hned druhý den bylo slavnostní vyřazení na radnici. Měli jsme tam být ve tři čtvrtě na dvě, já jsem tam stepovala už o půl. Ale nebyla jsem sama. S holkama jsme se přezuly a čekaly na další. Daly jsme si věci do šatny a postupně se scházeli i ostatní. Ale pořád někdo chyběl, proto jsme začali „nacvičovat“ bez nich. Řeknu vám – taková komedie, to se hned tak nevidí. Jakmile padla druhá hodina, nastoupily jsme si slavnostně dovnitř jak největší tajtrlíci a oni nás postupně četli, něco málo malinko o nás řekli, dostali jsme gerberu a maturitní vysvědčení a alou domů. Že o mě budou říkat, že se dlouhodobě zajímám o Japonsko a chystám se do Olomouce na Univerzitu Palackého, studovat německou a japonskou filologii … mě krapet zaskočilo. Ale i pan starosta mi drží palce, aby mi to s tím Japonskem vyšlo, takže moje šance nemusejí být tak ztracený XD.
…
A teď – teď uběhl týden „volna“. Žádné úkoly, protokoly, cvičení … Nic. A mě to vadí. Nehorázně se nudím, je mi tak nějak smutno a nevím co dělat. Jistě – věnuji se ručním pracím, zkouším háčkovat hračky (delfín sice vypadá jako banán s křídlama a kojenecká botička jako piknikový košík pro panenky … ale to časem vypiluju).
Měla jsem se ale učit na přijímačky z němčiny – na německou gramatiku. Oh, Merline – jak já „nesnáším“ německou gramatiku. Děsně se mi to plete dokupy. Jistě – dokážu mluvit německy, teď už téměř o všem, ale gramaticky správně to nebývá. Kdyby byly přijímačky ústní – nebála bych se. Ale takhle se bojím. A bojím se ještě víc díky tomu, že mám jen jeden pokus. A pokud to nedám – nejdu do Olomouce a budu se modlit, abych si rychle našla nějakej ten roční jazykovej kurz.
Mnooo … Ještě bych se tu mohla zmínit o volbách. Všichni s tím strašej a ono je to tááák jednoduchý. Mě osobně stačilo deset minut a měla jsem celé volby za sebou. Stranu jsem vybrala namátkou XD a kroužkovala jsem lidi s … J s nejkomičtějšími jmény. Vím, přistupuji k tomu velmi laxně, ale co … Já se o takovýhle věci nezajímám, je mi to u * * ale svoji občanskou povinnost jsem splnila. K volbám jsem šla XD.
Asi to utnu … poslední dobou – od svaťáku – kdy jsem se musela učit a odpírat si psaní – jsem nějak ztratila nit. Slůvka ke mně nepřichází, nemám ani chuť psát. Mám pocit, že to je tím, že jsem dopsala příběh svého oblíbeného páru – Thomase a Maxe … a žádný další oblíbený pár už jaksi nemám. Zvláštní, že? Když já ty dva tak zbožňuju … =^_^=
Vaše Es
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář