Jdi na obsah Jdi na menu
 


Otacon 4.-5.9.2010

6. 9. 2010

Poprázdninový otacon!

 

Ještě než tento otacon začal, rýsovalo se to jako zajímavý podnik. Měly se objevit nové tváře -> což je jen a jen dobře.

 

Den před otaconem jsem se dozvěděla, že Rei-sama bohužel nepojede. Byla jsem v pokušení odvolat i svoji účast – ale docela jsem se těšila na nové tváře. Tudíž – navzdory své povaze – rozhodla jsem se jet sama.

 

Jako vždy se otacon konal o víkendu. Tentokráte byl sraz až ve dvanáct, tudíž žádné brzké vstávání nehrozilo. Nebo tak se to alespoň mohlo jevit. Já vstávala kolem osmé, v šest mě navíc budil bratr v domnění, že pojedu v sedm vlakem. Ve čtvrt na dvanáct jsem tedy jela do žďáru a pak rychlíkem do HB. Dorazila jsem sem krátce před dvanáctou a proto jsem byla velmi překvapena, když se nikde v blízkosti žádný další otaku nevyskytoval. Ještě než jsem vyšla před halu, nechala jsem si najít zpáteční spoje na neděli. Pomocí sms mi bylo řečeno, že by poblíž měl být Ryuuko a Miyu – následný telefonát ovšem i toto vyvrátil. Ona dvojice se totiž vydala k IMA domů a navíc se vyskytlo ještě pár menších komplikací vyžadující větší časovou rezervu.

 

Proto jsem se začala „toulat“. Nejdřív jsem se konečně nasnídala (ovšem – pokud se jedna vaflička ráno dá považovat za snídani – tak jsem posvačila) a potom jsem se vydala do kauflandu. Nicméně – před třináctou hodinou jsem se na znamení vydala ke klubovně. Po cestě parkem se se mnou začaly bavit tři malé děti – nehorázně je zajímalo, co to mám na deštníku. Měla jsem tam totiž navlíknutou karimatku XD. Takže jsem si s nimi trochu popovídala a konečně jsem došla ke klubovně. Zde jsem se potkala s Ryuuko a Miyu. Po příchodu do klubovny se okamžitě začalo větrat, jelikož tam bylo lehce zatuchle. Chvíli se jen tak sedělo, načež si Ryuuko přečetl sms, že máme jít ke kaufu, pomoci jim s věcmi. Ovšem – jakmile jsme se vykodrcali z klubovny, viděli jsme IMA a Víťu jak právě přicházejí. Mnoo … moc nadšeni nebyli, že jsme jim vyrazili naproti takhle brzy =^_^=.

 

V klubovně se pak vytvářelo prostředí pro hackerské doupě – aneb – zapojovaly se notebooky a další nařízeníčka. Krátce na to se rozhodlo, zajít do kauflandu pro něco k snědku – protože ne všichni obědvali. A jen co jsme vylezli z klubovny, našli jsme další dvě otaku. Ayumi a Taya. Takže jsme společně vyrazili do kaufu. Každý si nakoupil dle své chutě a hladu a opět jsme se vrátili do klubovny. Nutno podotknout že v kaufu jsme nabrali další dvě slečny (gomen, jména neznám).

 

Po chvilce zvažování, co dělat … se opět vytáhly aktivity. Bohužel nás byl lichý počet, ale i tak se nám podařilo vytvořit čtyři týmy. Řeknu vám na rovinu – tahle hra je prostě dokonalá. Člověk se u ní nenásilnou formou baví =^_^=. Během aktivit nás svojí návštěvou poctila i Kaja. Ke konci hraní už ale soustředěnost zúčastněných lehce polevovala, takže se na jedné straně stolu hrálo a druhá strana se živě bavila. Celkem překvapivě vyhrál tým, jehož součástí jsem byla i já XD – jestli ono to nebude tím, že nás bylo o jednoho víc než v ostatních týmech.

 

Jakmile se „tak nějak“ dohrálo, každý se začal bavit po svém. Z čehož opět vyplývá, že nastala menší přátelská bitka s pádlem. Sice to vypadalo dost nebezpečně, protože ve velmi těsné blízkosti se nacházela skleněná vitrína, ale naštěstí se nikomu a ničemu nic vážného nestalo. Zvláštní, jak málo stačí k dětské radosti (např. Víťův klobouk … uno karty … )

 

Zapojilo se i karaoke a ti odvážnější otaku se jali mikrofonů a začali zpívat. A – nečekaně – opět se mě snažili přemluvit k účasti argumenty – čím falešnější zpěv, tím větší zábava XD. Jako vždy když se mi do něčeho nechce – nepřemluvili mě. Ačkoliv se snažili … bylo to velmi zvláštní.

 

Také se zvažovalo, kdy začít opékat buřtíky. Ale vzhledem k tomu, že bylo kolem šesté a někteří museli být doma do sedmi, rozhodlo se, že se to odloží na pozdější hodinu. Ale i tak se šlo ven najít vhodné větvičky na opékání. Po návratu do klubovny se hoši rozhodli nás na chvíli opustit a jít k IMA domů pro dřevo a deky.

 

Chvíli jsem tedy seděla v klubovně a poslouchala zpět nadaných zpěvaček, ale pak jsem se rozhodla zajít si snášející se tmou do kauflandu. Když jsem se vracela zpět do klubovny, potkala jsem Miyu a TsuchiKim. Miyu ji totiž doprovázela domů. Tak jsem se k nim přidala – přece jen, čím víc nás bude, tím menší pravděpodobnost, že se nám něco stane. Když jsme byly u náměstí, zavolali Miyu ať se vrátíme do klubovny, zamčeme ji a jdeme do kauflandu. Takže jsme se rozloučili s TsuchiKim a změnily jsme směr. V klubovně jsme si vyzvedly Ayumi a Tayu =^_^=, které se mezitím věnovaly karaoke a vydaly jsme se společně do kaufu. Komické je, že jsem během „chvilky“ čtyřikrát šla kolem jedné skupinky – a ti z toho měli opravdu druhý vánoce. A v kauflandu - jelikož bylo něco málo před devátou, tak nás Ayumi a Taya opustily, protože také měly stanovenou večerku.

 

Zbylo nás tedy pět – konečný počet nocujících. Po návratu z kauflandu jsme se přemístili k ohništi a začal se rozdělávat ohníček. Jakmile se trochu rozhořel, zahájilo se opékání. Parádní pozdní večeře. Tma jak v pytli, komáři, hukot vody – prostě idylka. Pravda, od řeky šla sice trochu zima, ale myslím, že to za to stálo. Musím se pochlubit – že moje kyčle byly tentokrát velmi statečné a dokonce jsem ani neomarodila z toho, že jsem seděla pouze na novinách. Po dohoření i „posledních“ dřívek a spořádání buřtíků apod. se do popela zahrabaly brambory a vrátili jsme se do klubovny.

 

Trochu jsme přemístili stoly, aby se nám tu pak nemotaly až půjdeme spát a pustil se film Blood. Trochu strašidelná tématika, ale díky „přehnaným“ efektům stříkající krve se to dalo skousnout. Po filmu si kluci došli pro brambory, přichystaly se spacáky a jejich náhražky ^_~, jeden z notebooků se dal na zem pod stůl a zapnul se úžasný seriál -  pokémoni. Během tří dílů zřejmě všichni usnuli – bylo tuším něco kolem půl druhé ráno. Zvláštní, že já u filmů nikdy nedokážu usnout. Vlastně – na otaconu nikdy pořádně neusnu. Takže jsem tak nějak prodřímala až do rána.

 

Oficiální probuzení nastalo zhruba v devět, kdy se k nám snažila dostat TsuchiKim. Znovu se pustili pokémoni, aby se všichni stihli dostatečně probudit a připravit na snídaňovou cestu do kauflandu. Když jsme se vrátili z ranní procházky, před klubovnou už nedočkavě přešlapovaly Ayumi a Taya.

 

Zahráli jsme si Uno (znovu-zopakování pravidel bylo nutné) které ovšem ne všechny bavilo, opět se zapojilo karaoke, ke kterému se přesunuly Ayumi a Taya. My ostatní jsme se dívali na Hellsinga – krvavá řežba jak má být.

 

Pak nás naše dvě zpěvačky opustily a my se zlehka vrhli na „rádoby“ úklid = najít všechny své věci, vrátit nábytek do původního stavu apod. Pomalu jsme se tedy chystali na odchod. IMA nás opustil s tím, že naráz by všechny věci neodnesl, a že se brzy vrátí. Jestli se vrátil nebo nee, to nevím =^_^= protože můj vlak měl jet ve dvě. TsuchiKim se rozhodla jít se mnou, takže jsme se rozloučili s Ryuuko a Miyu a vydaly se vstříc nádraží. Když už jsem seděla ve vlaku uvědomila jsem si, že jsem na stole nechala svoje filmy. Doufám, že na dalším otaconu se s nimi shledám XD – ach ta skleróza.

 

Jinak – opět děkuji, že jsem se mohla zúčastnit (jako by mi to někdy někdo zakazoval =^_^=), jsem ráda, že jsem poznala nové lidi, pořídila xxx fotek a pár videí … a hlavně – další várka skvělých vzpomínek.

 

Pokud bych měla stručně zhodnotit tento otacon – tak byl „velmi bohatý na nové tváře“ ^_~.

 

Věřím, že příště se zúčastní i další otaku a že to bude stejně milé setkání otaku Vysočiny jako to bývalo doposud.

 

Vaše Es

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

~> Rei-sama

(Esarina, 12. 12. 2010 23:47)

Nejet na otacon je vždycky chyba :D :D ale stejně - úchylárny jsou mnohem lepší než "horory" ~^.^~ (nebo aspoň mě jsou bližší).
Už běžím na tvůj blogík ^^

ÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁ

(Rei-sama, 10. 12. 2010 0:42)

Áh... teď už koněčně vím o co jsem přišla. Příště jedu i kdybych sebou musela vzít edu a jet ve střevíčkách a sukni (brrr - nesnáším střevíčky a sukni , tak doufejme, že taková situace nenastane)!! Dyť vy si tam sledujete horrory a když tam jsem já tak to jsou samí úchylárny. Jo a jinak oznamuju comeback mího blogu.

 

Portrét


 

Facebook



Archiv

Kalendář
<< červen / 2018 >>