Jdi na obsah Jdi na menu
 


Nuda o vánočních prázdninách

4. 1. 2010

No super … Vánoce oficiálně začínají za pár hodin – a mě to zřejmě ještě neráčilo docvaknout. Vím, že až se dostanu na net tak tohle co … snad sepíšu bude dáááávnou historií, ale stejně. Psát mě baví, poslední dobou to jde i vidět XD takže proč si tu radost odpírat, že?

 

Připadám si, jak závislák. Jakmile si za den nevyhradím min. pět minutek na čtení slashe, jsem ztracená v abstinenčních příznacích. Nejdřív je to všeobecná agrese, pak apatie, později mě napadají zvláštně hříšné – hetero představy <to jsem asi psát neměla>. Nicméně – čím víc toho mám přečteného – v poslední době se orientuji pouze na svět HP – tím víc se ztotožňuji se Snapem. Hráblo mi, co? Už jsem to tu myslím i zmiňovala … Měla bych se zapřísáhnout, že už o něm ani neceknu XD … páč tyhle svoje zapřísáhnutí beru vcelku dost vážně a držím se jich. Začátkem týdne jsem sice jedno závažně porušila – dobrovolně jsem nezabránila tomu, aby se nůžky přiblížily k mým vláskům. Z čehož taky plyne – že jsem ostříhaná T_T. Nesnáším kadeřnice. Vypadá to upa jinak, než jsem chtěla. Že jsem jí přinesla i inspirativní obrázek – to taky nemělo účinek. Chjoo. Připadám si jak nějakej klučina s rozčepýřenou hlavou. … Moment, toho bych se mohla chytnout XD <zvrhle se jí blesklo v očích>

 

Jinak … naše Vánoce se podobaly čemukoliv jinému než klasickým Vánocům. Nebyla štědrovečerní večeře, nebylo pečení cukroví, nebylo NIC. A ne že by mi to vadilo. Přečetla jsem si kvanta slashe na uklidněnou. Ráno jsem se totiž vrhla do úklidu, od kterého mě nevlastní otec odehnal s tím, že chce jíst, tak ať přestanu prášit. Že jsem vybírala nějakej drobnej bordel po JEHO dceruškách, je zřejmě vedlejší. Grr! Večer jsme si rozdali dárky, podrobili se trapnému natáčení u.s.w. a brácha dostal klávesy. Ne … nezávidím mu <snaží se přesvědčit sama sebe>. Do devíti – ano i dnes se musel dodržet režim, který stejně dodržujeme jen my s bratrem – jsme tedy zkoumali nejrůznější fce oněch kláves.

 

Pětadvacátého jsme – jako každý rok – slavili Vánoce u babičky. Celkem mě nakrklo, že jsem měla jet vlakem. Ostatní si jeli hezky autem. Ne že bych dobrovolně sedla do auta, jehož řidičem je právě nevlastní otec … ale stejně. I tady jsme si rozdali dárky a v podstatě na zbytek dne jsem sestře zabavila její „klávesky“. Jednak mi bylo nehorázně zle, druhak jsem se potřebovala nějak zabavit. Večer nás mamka vyhnala do postele dřív než obvykle, aby mohla uklízet. Grrr … takhle nas*aná jsem už vážně dlouho nebyla. Prostě vánoce – vánoční deprese. Rok od roku to je horší a horší. Je to vážně jak za trest, být pomalu dva týdny zavřená doma.

 

Šestadvacátého jsme byli my – poctěni návštěvou babičky a dědy. Fajn. Byla jsem nasměřována do kuchyně a dělala jsem jednohubky. Grrr. Taky jsme se dívali na ono video z mého plesu … T_T … prostě a jednoduše – půlka dne zabitá. A pak? … Ne, neučila jsem se. Prostě jsem se flákala.

 

Sedmadvacátého … den před dnem D. Jenže – mi to nějak nedocházelo. Jen jsem si nachystala věci do batohu, četla jsem si HP/SS abych přišla na jiné myšlenky … do školy jsem opět nic neudělala … I když už by bylo na čase.

 

28. a 29. …. dny na který nezapomenu. Podrobněji rozepsané – leč v jiném článku.

 

Třicátého … ach ano … bratříček měl svátek – a já podle našich rodinných tradic taky. Neslavím svátek, kdy mám … ale až teď. Jinak – i dneska jsem do školy neudělala vůbec nic. Myšlenkami jsem stále v HB …

 

Silvestr … další pěkně trapnej den. Nechápu, proč se všechny strašný dny musely dostat na konec roku. Tentokráte jsem ale už něco málo do školy dělala. Vážně bych s tím měla pohnout. Všichni ostatní si sehnali vypracovaný okruhy od ostatních, a já, ač mi tato možnost taky byla nabízena … odmítala jsem. Podle mě je lepší, když se nad tím člověk potí sám. Přece jen si to aspoň trochu zopákne. Nicméně --- večer jsem byla vzhůru a čučela na telku. Lépe řečeno – nevlastní otec si ráčil usnout, počítač nechal zaplej. Takže jsme s bratříčkem – kvůli tomu hluku – koukali na sváteční vysílání novy. Nečekala jsem, že mě Stahovák tak nadchne. Asi budu muset trochu zapátrat. No … hajat jsem šla až kolem jedný – kdy mamka odvážně ztlumila repráky.

 

První … první den nového roku a já se dřu s hovadinama do školy. Jak na nový rok …

Ale malinko jsem pokročila. Aspoň že tak. Už bych se konečně měla odnaučit lenosti a uvědomit si, že se mám učit. Přece jen … nějak se nám to blíží. Dokonce jsem si ani nenašla čas na slash … zřejmě umřu na abstinenční příznaky T_T. Sbohem …

 

Druhého … hned ráno jsem se vrhla na nádobí. Tohle taky nepochopím. Sice máme myčku, a přesto nikdo není té dobroty, aby tam to nádobí strčil. Grr. Nicméně … hned potom jsem se vrhla na účetnictví. A mám pocit, že v tý * beep * učebnici je chyba. Ale docela mě to zmátlo, takže fakt nevím. Ještě ke všemu se mamka rozhodla, znovu oslavit vánoce. Fakt super. Hlavně že mě se to její šílenství vyhnulo. Jenže – ačkoliv jsem si řekla, že se budu učit … skončila jsem u pc – jak jinak, že. Jistě – začala jsem pracovat na protokolech, ale docela brzo mě to přestalo bavit. Zato jsem objevila další písničku, která mi nehorázně vlezla na mozek. Zas mám na dalších pár dnů o zábavu postaráno. Nicméně … po shlédnutí mé – převelice oblíbené – scénky ze Surfařů … myslela jsem si, že zvládnu napsat pár řádků a možná i něco konečně dopsat. Bohužel pro mě … a ty kteří snad čekají na pokráčko – doopravdy nejsem schopná psát o tom … jak oni dva … spolu … sami … nazí … T_T <rudá jak rajče>. Štve mě ale, že jsem snědla celou čokoládu a napsala jen půl stránky. Grr. Navíc jsem si u Agenta řekla, že na 32 stránkách skončím … a ono houbec. Bude to delší než jsem čekala. 

Nicméně … někdy k večeru jsem s bráchou začala koukat na zkázu z Ecobanu – teda nic moc – a mamka nás vytáhla ven. Nastoupili jsme do stodoly a téměř do devíti jsme rovnali cihle. Mám pocit, že jsem se lehce procvičila v akrobacii, horolezectví a vzpírání.

 

Třetího … zřejmě mi přeskočilo, protože jsem se dobrovolně pohroužila do tajů účetnictví a vypracovala jsem si dalších pár okruhů. Kupodivu – všechno co opisuju z tý zatracený učebnice – vím. Ale když pak po mě Mrky chce něco u tabule … řeknu jen eeee … Kolem poledne jsem měla udělat chlebíčky, zase jsme pomáhali mamce ve stodole … opět mi ruplo v zádech. Dokonce jsme s bráchou dokoukali zkázu … na to jak je to vychvalovaný se mi to moc nelíbilo. Korejština je nějak divná … Zbytek dne jsem strávila nad zkoumáním anime obrázků. Rozhodla jsem se, že si v průběhu roku vytvořím cosplay … tak hledám inspiraci, no. Bohužel … večer jsem začala pociťovat tu včerejší „ulejvárničku“. Grr … mám pocit, že jsme odnosili snad tunu cihel … a pro každou jsem se musela ohnout, narovnat, podat bratrovi, vydrápat se pro další … a furt furt furt dokola, dokolečka T_T

 

 

Abych konečně přestala plácat nesmysly … Vánoce a vánoční prázdniny pro mě byly, jsou a budou obdobím nehorázné deprese, způsobené nuceným pobytem doma. Na druhou stranu – jsem nadšená z toho „setkání“ … takže tyhle „vánoce“ byly za poslední dobu (řekněme tak za posledních 12 let) ty nejlepší. Banzaiii…

 

A na úplný konec – omlouvám se za ten nicmoc sloh … nemám náladu si hrát zrovna s tímhle.

 

Vaše Es

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář