Jdi na obsah Jdi na menu
 


Jednou takhle opět v psychickém nepořádku...

5. 11. 2011

 Jednou takhle opět v menším psychickém nepořádku …

 

Zmatek je pěkně hnusná věc, že? A jeho sestra nejistota je pěkná mrcha. Dělá život na chvíli tak trochu zajímavějším, ale ve skutečnosti vás táhne ke dnu. A když se k tomu ještě přidají boje mezi vnitřními Já, tak je o zábavu postaráno. Kdyby to aspoň bylo vtipné … Ono je to ale jen směšné a vůbec mě to nepobavilo. A nebaví.

 

Je celkem komické, zařeknout se, že už nikdy k nikomu nebudu nic cítit a nikoho si nepustím k tělu blíž, než je zdrávo a vhodno pro slušnou dívku … Jenže – jak už bývá zvykem, vždycky se objeví někdo, pro koho jsem v danou chvíli ochotna od svého zařeknutí upustit.

 

Nicméně – a v tom je právě ten háček – je to vůbec možné? Zas ten zmatek. Činí věci jinačími. Chvíli vše vypadá slibně, po úvaze pak zas naprosto nemožně. A fantazie, která bují jak stromy na jaře, tomu jen napomáhá. Vysnívám si falešné reality a natolik jim věřím, že mi dělá problém odlišit je od skutečnosti. A pak, pak se konečně zdá, že se všechno vyjasní a realita a fakta jsou tak čistá jak vodní hladina horského plesa. Ale stačí jediné slovo, jediná věta a po průzračném plesíčku se prožene uragán. Jak mě tohle nebaví … zmítat se mezi realitou a sny … Absolutně totiž netuším, na čem vlastně jsem. Co je pravdou a co lží. A všechno začalo tak nevinně. Pár slůvek, vět … Zprvu to byla neochota, teď už to je posedlost. A proč? Protože umění skládat slůvka k sobě tak okouzlujícím způsobem zvládne málokdo. Málokdo dokáže napsat hotové skvosty takovým způsobem, že mi z nich běhá mráz po zádech a přitom je to příjemné … Už se v tom nadobro ztrácím. Něco jiného je virtuální svět a něco jiného ten reálný. To co se ve virtuálním světě zdálo tak jasné a samozřejmé, se v reálném světě stává nepřekonatelným problémem. Je dost těžké navazovat v reálném životě na ten virtuální.

 

Dříve to bylo tak jednoduché … Snít si své falešné reality … Snít o neskutečných místech, o neexistujících lidech. Problém nastal ovšem v okamžiku, kdy jsem do těch svých falešných realit přidala existující místa a dokonce – Merline, chraň mě – existující lidi. Tím se spustil řetězec myšlenek, naivních představ a podobných hovadin, které mě postrkují k tornádu zmatku a nejistoty.

 

Ech … pokud čtete právě TATO slova, gratuluji. Přežili jste výplach mého mozku, těch pár zběsilých myšlenek, které mi nedávají spát. Ach ano, Es je opět posedlá …

 

Mnoo, ale abych načala nové téma a upustila od zmatku kolem sebe a ve mně … Už jsem zase na průmce! Nyní však na vošce a už mě to začíná nudit, abych pravdu řekla. Je to jen opakování ze střední a zatím jsem se nedozvěděla nic tak rapidně nového, co by mě překvapilo a donutilo se doopravdy učit. Noo, i když ta matika, kterou do nás hustí v onom nezředěném a nepochopitelném poměru bych mohla považovat za něco „rapidně nového“ … I když jsme to brali už tisíckrát, pořád si z matiky nic nepamatuju a stále mi připadá, že to vidím prvně v životě.

 

Ve svém volném čase se opět začínám (opět?) věnovat háčkování. Sem tam zplodím nějaké to amigurumi, čepičku či návleky pro sestřičky a pro sebe. Po vánocích plánuji začít v barvách bradavické školy ~ ~ něco jako „zimní doplňky ala Zmijozel či Nebelvír“ apod. ^_^

 

Také by možná stála za zmínku moje další snaha spáchat další cosplay. Tentokráte volím Juri z anime Yu Yu Hakusho a už jsem – troufám si říct, tak ve třetině. Až to bude hotové, bude to už druhý cosplay z tohoto anime (už mám spáchaný i crosplay – Hagiri Kaname, ano čtete správně – crosplay. Převlíkat se pořád za holku mě nějak nebaví …) … Hold, když to má 112 dílů (které jsem kupodivu viděla všechny skoro dvakrát), tak by byl hřích si z toho pár postav nevybrat, že?

 

V poslední době také hodně fotím … no, to je špatně řečeno. Fotím nárazově, ale hodně. A dalo by se říct že velmi podivné až pochybné fotky ^_^ Některé jsou i v kategorii 16+ či více … Ale prostě mě to baví, konečně realizuji ty šílené nápady, které se mi honí hlavou už pár měsíců …

 

Musím také poděkovat Múze, že opět sedá na má ramena a šeptá mi do ouška … Mám – jako vždy – rozepsáno hafo povídek a s její pomocí je možná i dokončím ^_^

 

Pro tentokrát to myslím zase stačí … i když vím, že jako náplast na moji dlouhodobou nekativitu to je ubohé …

 

Vaše Es

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář