Jdi na obsah Jdi na menu
 


Jak strašné je o sobě poslouchat nepěkné věci

25. 5. 2009

 

Vždycky jsem si říkala, že naučit se snášet kritiku je …. jak to jen napsat … velice důležité. Jenže … občas to prostě nejde.

Snesu cokoliv, co se týká mé osoby. Ať už se jedná o moji plochou hruď, mega-boky, či pitomej xicht až po to, jakej jsem nehoráznej úchyl a pošuk, kazící všechny kolem. Nicméně – občas mě trochu zabolí, když se někdo naváží do mých … charakteristických vlastností. Že jsem sobecká, egostická, dětinsky naivní a naprosto nedůvěřivá vůči řečím ostatních … to taky snesu. Dokonce celkem v klidu přežívám i narážky na nesmyslnost mých blábolů, ať už se jedná o tyhle slátaninky nebo o školní práce … snesu i kritiku svých čmáranic. … Vlastně – netuším, proč tady vyjmenovávám tohle, když jsem chtěla psát o něčem úplně jiném.

 
Poslouchala jsem si Freddie Mercuryho a jeho super písničku La japonaise, kterou nazpíval s jednou operní zpěvačkou někde v Barceloně … když v tom jsem si uvědomila, že se o mě vedou řeči. Vytáhla jsem teda jedno sluchátko, dál jsem hrála pitomě návykovou hru solitaire … a poslouchala. Nakonec se řeči vyvinuly v tak „zajímavé“, že jsem si z ucha vytáhla i to druhé sluchátko a držela jsem si ho jen u hlavy =_=.
 
Byla řeč o puberťácích. Nejdřív se mluvilo o mém bratrovi. On je totiž – na svůj věk a vzhledem k ostatním – poměrně dost „uťápnutej“. Ovšem, když se s bráchou dáme dokupy, větší dva šílence byste neměli šanci najít XD.
 
Ale zpátky. Od toho, jak je chudáček bratříček zakřiknutej, se dostali k tomu, jestli mimo domov nemluví sprostě … pak byla řeč o vagabundech, co do všeho mlátěj a kopaj … mamka došla k názoru, že prostě nepracujou. Doma řeknou chci tohle, dostanou prachy a je klid. A z tohohle se dostali až ke mně … že já s bráchou doma taky nechcem pracovat …. (kdo by chtěl, stejně to k ničemu viditelnýmu nevede) … Nevlastní otec začal s tím, že až dodělám školu a dostanu se někam do kanclu (mamka řekla, že to je práce o nervy – hraje to na psychiku) tak taky budu obracet každou korunu.
 
Je to pravda. Budu nad tím uvažovat mnohem víc, než teď. A taky se zmiňoval o tom, že v poslední době napíšu tak padesát smsek za den. Ano … i s tímhle souhlasím … poslední týden je opravdu …. divoký. Mamka se hned zajímala, kde beru peníze na kredit. Dříve mi kredit totiž platil přítel … a teď když jsem se s ním rozešla … Nevlastní otec to naštěstí dost chytře zamluvil… Řeknu vám, jak to je … Nikdo … absolutně nikdo nikdy netušil, že i já jsem spořivý tvor. Sice jen mírně a málo … ale přece. Takže teď si utrácím svoje úspory o kterých se nikdo nikdy nedozvěděl. Ale přece to mamce nebudu říkat, ne? …
 
Takže … já fakt nevím, co si o tom mám myslet. To víte že bych se ráda stala nezávislou na mamce … abych jí furt nemusela říkat … potřebuju na tohle a na tohle … jenže nemám hotovou školu, na brigády taky nechodím … takže jak si to mám asi financovat?! Kruci! …
 
Grr … jsem vážně rozlícená … nicméně, než se dostanu na net … tak to bude zase pondělí – aspoň v to doufám …
 
Vaše Es
 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář