Jdi na obsah Jdi na menu
 


Es dospěla ... aneb změna pohledu na svět za jediný rok

 Už mi to přijde dost trapné ^_^. Vždyť, proč jsem si vlastně zakládala stránky, když už si ani nedokážu najít čas na psaní? Co jsem to proboha za člověka, který je tak líný, plnit si své sny?! Ale konečně jsem se k tomu dokopala, částečnou zásluhu na tom má i to, že jsem odříznuta od internetu XD

 

A co se vlastně se mnou celý ten dlouhý čas mé stránkové nečinnosti dělo? V podstatě nic. Hezky jsem si prožila animefest, proflákala ve škole co se dalo, uvědomila si, že rodina je to nejdůležitější, spálila jsem se o výfuk motorky ^_^, ušila jsem si další cosplay (Hagiri Kaname z anime Yu Yu Hakusho), zúčastnila se letního otaconu 2011, absolutně vůbec nepokročila v psaní povídek a zřejmě nadobro ztratila přízeň Múzy. Takhle naráz vyjmenované to zní jako že toho je „dost“, ale není.

 

Co se mé psychiky týče, tak ta za poslední rok prodělala neskutečnou změnu. Tak obrovskou, že tomu až nechci věřit a těžko se to popisuje. Na první pohled se to projevuje jen mnohem větší zamlklostí, větším odstupem od společnosti, naprostou nesnášenlivostí vůči alkoholu, kouření a hloupému paření na zábavách apod. a totální změnou názorů na svět a svoji budoucnost. Na svoji otázku „kdy tohle započalo“ mám jednoduchou odpověď. Začátek studia na vysoké. Pro mě to bylo téměř nelidské, začít v novém městě, na nové škole, v novém „bydlení“ (na kolejích), s novými lidmi. Mnohokrát jsem se přistihla při hloubání nad tím, co tam vlastně pohledávám, když tam nepatřím. Čím dál více jsem si uvědomovala, že dík mé neschopnosti začlenit se bez pomoci do cizího kolektivu, se pro mě rodina stává tím stěžejním bodem, tím vrcholem společenského blaha, těmi, ke kterým doopravdy patřím.

 

Další radikální změnou byla logická ztráta mého dětského, leč naivního a pošetilého snu – naučit se japonsky a navštívit Japonsko. Řeknu vám, držet se sedm let zuby nehty něčeho, co pak po logické úvaze zavrhnete … trochu to zabolí a zamrzí. Bohužel pro mě, japonština není jazyk, který bych mohla někdy pochopit. Můžete namítnout „měla ses víc snažit“ nebo „zkus to ještě jednou“ a já vám řeknu, že když ani po dvou semestrech studia japonštiny nejsem schopna správně poskládat i primitivní jednoduchou větu, je to trochu k pláči, nemyslíte? Když tak koukám na gramatické poučky – chápu to a říkám si, je to lehký jak facka. Když to ale pak mám najít ve větě, či hůře - dosadit to do věty, jsem v koncích. Ani z angličtiny jsem nebyla tak zoufalá a to ten jazyk nesnáším. Tohohle snu se také vzdávám proto, že jsem si dík jednomu „ne příliš dobrému vztahu“ uvědomila, že Japonsko rozhodně není ona moje vysněná země. Zkuste si chodit s japanofilem jak vyšitým, všeho moc prostě škodí. Z čehož také plyne povadnutí mého zápalu, coby otaku. Jistě, cosplaye si stále šiju a to je jediné, co mě na tom baví, ale abych byla nadchnutá pro každé anime, to už ne.

 

Ale yaoistkou jsem stále. To už se snad nezmění ~^.^~ Pravdou ale je, že na animované yaoi či shonen-ai se už moc nedívám. Občas na něco narazím, ale nevyhledávám to. Spíše mě fascinuje reálné shonen-ai (přece jen, yaoi je v reálu dost … obnažené XDDD).

 

Co víc napsat, stal se ze mě někdo jiný, dospělejší, s ucelenějšími názory na svět … ale pořád jsem Vaše Es, od které se čas od času dočkáte nějaké povídky či článku ^_^

 

Vaše Es