Děs a hrůza ...
Mám pocit, že se proti mě spikl celý svět. Jako by se všichni a všechno - totálně zbláznili. Jako by se mi snažili strhnout moji extra blbou náladu ještě níž. Nevím jak to popsat, ale prostě se dějí věci, které by se mi dít neměly.
Tak například ... jsem děsně háklivá na Tarea. Přívěsek draka, který se snažím moc často nesundávat. Oslabuje mě to. A tuhle se mému příteli podařilo strhnout mi ho z krku. První věc, která mi bleskla hlavou, byla představa nervového zhroucení. Měla jsem šok z toho, že se zlomí jako Milgasia. A že se opět sesypu jak hromádka neštěstí. Nicméně – skončilo to, dá se říct dobře. Tareo zůstal neporušen ale jakýmsi záhadným způsobem se mi „vyvlíkl“ z řetízku. Ale řeknu vám ... šok to byl pořádnej.
Bolí mě hlava.
A teď – minulou neděli, jsem jela s přítelem do Poličky za babičkou, která tam je v domově důchodců. No – konverzace kostrbatá a do toho mě ještě začalo děsně bolet břicho. Pak – jsme se ještě tak nějak rozhodli, že zajedeme na hřbitov do Jedlové (mimochodem – podle mě to je nejkrásnější vesnička, kde jsem kdy byla). No a tak se jelo. Je to nějakých šest kilásků tak jsme tam byli coby dup. Jenže – možná to byla chyba.
Abyste to dobře pochopili. V roce 2003 pětadvacátýho července mi nějakej debil zavraždil taťku. Chjo. No ... nikdy mě to moc nevzalo, ale občas mám prostě pocit ... proč se to muselo stát zrovna mě. Vím, rodiče jsou od mých čtyřech rozvedení … taťka byl pěknej agresor … ale i tak má člověk pořád pocit … mám tátu. Tátu, kterej si na mě snad někdy i vzpomene. Nicméně – co se stalo, stalo se … když jsem se to dozvěděla bylo mi tak nějak divně. Měla jsem sto chutí si toho vola najít a něco mu provést. Pomstít se. Vím že to mamka s tátou neměla lehký, prošla si peklem … ale. Sama nevím co cítím. Jsem zmatená. Občas závidím těm, kdo mají celou rodinu. Závidím jim a jsem na ně zlá. Vím, že závidět se nemá. Je to „ošklivý“.
Ehm… jsem zas odbočila od tématu. Grr. To je moje prokletí. Píšu jak kubofuturistickej básník. Monotematicky. Grr. Pro nezasvěcené – mnohotématyčně. Což znamená, že se v jednom „dílku“ věnuju hroooozně moc tématům.
Eh … budu zase končit. Ale je toho tolik … o čem bych chtěla psát. … <kouká na čas a z okna … těká pohledem sem a tam>. Budu pokračovat XD.
Víte … už zase jsem se dostala do takovýho období, kdy se zase začínám aktivně věnovat anime. Však už bylo na čase. Já – takovej závislák – a jsem od … hm …. asi září bo ještě dřív – odříznutá od anime. Žádný seriály. Nic. Sem tam obrázek na netu, ale to MĚ nestačí! Takže jsem v poslední době začala hromadně stahovat z youtube XD a moje fantazie se opět roztáčí na plný obrátky. A to je fajn. Móóc fajn <přemýšlím, odkud mám tuhle hlášku>.
Opět začínám pořád přemýšlet nad tím, co bych mohla hodit na net. Co bych mohla svým „čtenářům“ napsat. I když … tak trochu mě nervuje, že mám sotva dvě návštěvy denně, od té doby, co jsem si založila nový stránky. Grr. Člověk aby se z toho zbláznil. Já vím … moje egoistický kecy nikoho nezajímaj … ale stejně XD.
A dá se říct … že tohle nadšení … jsem začala čerpat ze dvou nových stránek (možná že nejsou tak nový, ale objevila jsem je „nedávno“ – tenhle termín pro mě může znamenat i pár let =^_^=). Ze stránek Rei a Alexeji - Nikity. Vlastně mám pocit, že píšu jen a jen kvůli nim XD (já vím, si dost fandím … a pokud si tohle myslím, měla bych se věnovat povídkám a ne těmhle kecům XDDDDD).
A taky … objevila jsem Van Helsinga … kterej mi učaroval svým šíleneckým vzhledem atd. … tže se opět můžu plnoprávně prohlásit za úplného anime-yaoi cvoka. Doma pořád poletuju a nahlas vyřvávám do světa, že jsem blázen. A chovám se tak. Sama nad tím valím oči. Možná se tak potvrzuje … ech … tvrzení holek, že jsem hyperaktivní O_0 …. asi mají pravdu.
Ej … už zas nevím, co jsem chtěla napsat …. uááá. Se z toho zblázním. Po půl roce jsem si totiž zase pustila Cinema Bizarre – hošany z Německa (Cože se stalo s Lumim?!?!?) a jsem z nich zase upa unešená. Njn … sice od nich neuslyším jediný německý slovíčko páč trubky zpívaj anglicky (tuším … ale asi to tak bude), ale jsou z Německa a to je hlavní ^_~. K Německu mám stejnej přístup jako k Japonsku. Ne … kecám … hodně podobnej ale ne stejnej. To by vypadalo jinak.
Mm … že bych už doopravdy končila? Se přiznám, že tohle mám rozepsaný od neděle … a furt k tomu dopisuju pár řádků … aby se neřeklo … no a na netu toho moc nepřibejvá. Kruci.
Mm … tak oki. Končím. Definitivně – s tímhle psaním TOHOHLE.
Vaše Es
Komentáře
Přehled komentářů
Já mám taky občas takový divný období a taky mi občas lidi říkaj, že jsem hyper!! Ale těch jí si moc nevšímám :D Jinak to spřátelení, to napíšeš o tom s kým se spřáteluješ pár řádečků, třeba jestli píše povídky, nebo je blázen do anime nebo všechno najednou a dáš si na blog jeho odkaz...Oky?
alexeja-nikita.blog.cz
(alexeja-nikita., 5. 4. 2009 17:16)