Cesta do Olomouce
Jak začít … Podala jsem si přihlášku na Vš – a oni mě pozvali k přijímací zkoušce. Proto jsem v pondělí, 31.5.2010 vstávala ve čtyři ráno. Netuším jak, ale vzbudila jsem se na první zazvonění mobilu. Vychystala jsem se a odjela busem do Žďáru. Tam jsem si koupila jízdenku a nasedla do osobáku. Snažila jsem se drtit německou gramatiku, ale myšlenky mi neustále odbíhaly jinam. Pořád.
V Brně, na hlavním nádraží, jsem bohužel pro mě zazmatkovala a odjela jiným vlakem – na Břeclav. Incident s příliš opáleným panem průvodčím tu rozepisovat nebudu, páč se mi z toho vaří krev i teď. Vystoupila jsem si tedy na první zastávce a odjela zpět do Brna. Tak jsem se slečnou u okýnka řešila, kterým vlakem jet do Olomouce. Ukázalo se, že mám cca hodinu čas – proto jsem se rozhodla, že se budu toulat po Brně. Byl krásný den. Zima, mrholilo a já po chvíli začala litovat mého rozhodnutí, projít se po Brně. Neznám tohle město, ale neztratila jsem se. Pak jsem tedy konečně nastoupila do správného vlaku – do rychlíku a pokračovala jsem v opakování německé gramatiky.
V Olomouci na nádraží jsem okamžitě vytáhla mapu, cár papíru, který jsem si v pátek vytiskla a vydala se – dle mého názoru – správnou cestou. Můj názor se kupodivu ukázal jako pravdivý, proto jsem ještě víc zrychlila. Měla jsem půl hodiny na to, dostat se v neznámém městě na – neznámé místo :) . K mému velkému překvapení jsem do druhého patra, k aule, dorazila s pětiminutovým předstihem. Jistě – byla jsem zplavená jako kůň, ale byla jsem tam. Když jsem se tak rozhlížela kolem, s hrůzou jsem si uvědomila, že tu je opět markantní převaha holek.
Zhruba v 11:40 přišly jakési paní a začaly si nás zapisovat. Slečna přede mnou jim také dávala maturitní vysvědčení. Pak si vzaly i to moje a já mohla jít. Sice jsem měla krapet mžitky před očima z toho nekonečného seznamu lidí, ale modlím se, aby mě vzali.
Udělala jsem čelem vzad a – po zjištění, že mám do jedné čas – trochu jsem si prošla hlavní třídu. Tohle město se mi začíná líbit. Nicméně – pak jsem se opět otočila a zamířila směr nádraží. Jakmile jsem uviděla nádražní budovu, nad níž mají – asi nějakej symbol čehosi … málem jsem se začala smát nahlas. Ta jejich ozdobička na střeše mi totiž nehorázně připomínala zlatonku z Harryho Pottera XD!
Bohužel – i po courání po městě mi stále zbývalo hrozně moc času. Asi třikrát jsem si prošla halu tam i sem, sem i tam, prohlídla jsem si všechny stánky a koupila jednu hru. Snad budou děcka hodný.
Nastoupila jsem do rychlíku a čekala. Přisedli si ke mně nějací lidé a já konečně vytáhla svůj „book“. Další z bločků, které mi mamka věnovala se slovy „ty to využiješ víc než já“. Mám tam teď rozepsanou další z nadějných povídek a – pozitivní je, že jsem si ten pár oblíbila. Že by náhrada za Thomase a agentíka? Možná jo … Celou cestu až do Brna jsem tedy psala a před vystoupením jsem už měla pěkně zapatlanej bok ruky. To víte, já jakožto levačka si napsaný text rozmazávám =^_^=.
V Brně mě čekalo cca 20 minut, takže jsem si znovu prohlédla celé nádraží (nejmíň posté).
Kupodivu jsem nasedla do správného vlaku – do osobáku, který se během okamžiku nehorázně přeplnil. V Tišnově ale většina lidí vystoupila a v celém vagonu jsme zůstali jen tři. Já, chlápek na druhém konci a mladej týpek, co si v Brně sedl ke mně XD. Řeknu vám, úžasná komedie, že to dopadlo takhle. No, oběma nám asi bylo blbý si odsednout, proto jsme takhle zůstali. Myslela jsem, že vystoupí dřív než já, ale sekla jsem se. Taky jel do Žďáru. Já jsem si celou cestu opět psala, ale múza měla hravej den, takže jsem opět plodila i prözkie (to mám jak za trest).
Ve Žďáře jsme tedy všichni vystoupili a já šla ještě na net.
Tím skončila má dobrodružná cesta za poznáním XD … Ale stejně --- mám pocit, že to je zbytečně vyhozených skoro 500Kč … Prostě jsem tam jela jen proto, abych jim dala jeden papír a aby mi oni řekli „nemusíte dělat přijímací zkoušku“.
Teď už se fakt jenom modlím, aby mě vzali. Je tam převis skoro 140 lidí, tak doufám, že budu jedna z těch šťastných. Jinak skončím na rok ve Žďáře na vošce.
Vaše Es