Blízká budoucnost a přítomnost ... zase nudný kecy, raději ani nečíst
20. 4. 2009
Chjo. Tak jsem opět propadla kouzlu Simsů2 … a ne a ne a nemůžu se od nich odtrhnout. Je to děs. Za asi tak dva týdny mám ty státnice a já totálně přestala psát. A to se musí změnit. Navíc jsem si přerovnala harampádí, tže se mi teď píše hrozně špatně. Už teď mě bolí zápěstí. Jsem v ***.
<o pár okamžiků později> … Táák <teatrálně si stírá neviditelný pot z čela> Právě proběhla menší obměna a výměna harampádí, takže můžu opět – dá se říct v klidu – psát. Což znamená – zápěstí mě začnou bolet až tak za hodinku za dvě … ale tak dlouho stejně psát nebudu, páč mi to nevlastní otec zase nevybíravě zakáže. Jenom by mě zajímalo, proč to JÁ musím ukončit, vypnout pc a zahrabat se a dělat že spím, zatímco on si tam pustí film na plný koule a usne po prvních třinácti slovech.
Nicméně (to je taky divný slovíčko … ale používám ho nějak často) … mám neodbytnej pocit, že opět kašlu na stránky. Loutka leží nedotčena, další příběhy se taky nemaj ke zrození a další blbiny co tam házím jsou taky někde mimo realitu.
Navíc … i když už jsem tak dááávno plašila s tím, že budu dvacátýho dělat závěrečky, tak to taky padá, páč motorka na který si to mám odjezdit, prostě a jednoduše nefunguje. Jen co se k ní přiblížím, tak je to v hájí. Takže jízdy naplánovaný nemám, je to na dobu neurčitou a mě z toho pomalu ale jistě brzy rupnou nervy.
Mm … přemýšlím, co sem dál napísat …
Tak třeba … někdy – tuším 27. – 29. 4. pojedeme opět na školní exkurzi. Takže čekám velkou dávku srandy, mega množství nových úchylek přes obyčejné věci (bravurní příklad – lyžák – Kléťovy ruce).
Sedmýho května máme ty státnice. Bože, asi umřu. Nějak jsem si přestala věřit. Dělám totiž strašně moc chyb. Moje jediná výhoda je ta, že píšu dostatečně rychle na to, abych si je stačila opravit a zároveň mít dost vysokej počet úhozů abych prolezla. No tak nevím, nevím jestli se radovat nebo plakat.
Od 5. do 14. června jedeme se školou do Řecka, já si tam jako příruční zavazadlo beru i přítele XD (co mě to napadlo? <hysterický pohled > … takže doufám, že se mi podaří chytit trochu tý hezký barvičky na tělo.
A pak budou prázky. A někdy v době blízce neurčité bych si měla konečně udělat i ty závěrečky.
Chm. Tak mě teď blesklo hlavou, o čem já budu psát, až budu mít tohle za sebou?
Mám pocit, že nestíhám. A to prosím vlastně nic nedělám. Kdybych se aspoň od rána do noci pilně učila, ale to ne. Já přivalím domů bůhví v kolik, sednu k tomu blbýmu krámu (rozuměj celkem slušnej pc) a u něj zkejsnu až do večera. Proč vůbec ty počítače existujou? Snad jen proto, aby u nic normálně žijící člověk naprosto nenormálně strávil většinu svého okouzlujícího života. Grr.
Cukají mi koutky. My – my – my – my máme napsat výklad! Sóga!!! Taky jsem mohla začít dřív. To je jen slabej odvar toho, co nás čeká ve slohovce. Netvrdím, že mě slohovky nebaví, ale zrovna výklad? Taková úvaha, vyprávění, klidně i popis atd. … cokoli, kde se člověk může krapet odchýlit od hnusné reality. Grr. Jak já ji nesnáším (tu realitu, ne TU učitelku, co nám zadala ty slohovky).
Mm… asi budu zase končit. Stejně z toho nic kloudnýho nekouká. Možná se pokusím něco málo napsat. Možná …
Vaše Es
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář