Jdi na obsah Jdi na menu
 


Proč nemohu nikoho nikdy milovat, celým srdcem

15. 6. 2009
Proč nemohu nikoho nikdy milovat … celým srdcem
 
Je to jednoduché. Mé srdce i duše jsou svázány silným poutem se dvěmi bytostmi.
 
Ačkoliv pouto s první z nich je věčné, pevnější a dávnější, pouto, které jsem vytvořila s onou druhou bytostí mi dalo sílu, díky které jsem byla tím, čím jsem byla.
 
První N-Nejmocnější, panující dostatečnou silou ke zničení Pastelů moci.
 
Byla jsem jediná. Jediná z celého TICHAu, která měla možnost toho dosáhnout. Jen JÁ jsem byla schopna zničit Pastely moci, které pro nás byly neustálou hrozbou.
 
Bohužel, nebylo mi dovoleno je zničit. Měla jsem být smazána za to, jakým způsobem jsem tu sílu získala.
 
Připravila jsem o nevinnost mladého Victoriána, ačkoliv už jsem sama dávno nebyla nevinná. A to je neodpustitelný prohřešek.
 
Dá se říct, že pořád existuji jen díky tomu, jaké jsem měla postavení, slávu a uznání … a také díky tomu, jak moc jsem svázána se svojí jedinou … a pravou láskou.
 
.
.
.
 
Proto dívka, díky které přežívám v této dimenzi nemůže nikoho milovat.
.
.
.
 
Může se jen naučit předstírat, protože já … JÁ ovládám její duši. Její pohnoutky. Aniž by to tušila nebo jen matně … již pár let zcela ovládám její mysl. Snažím se vést ji tímto světem tak, aby byla připravena na SKUTEČNOU pravdu … Ovládám ji a to tak, že už ani nerozeznává co jsou její myšlenky a co mé.
 
Je to tak … ponižující, žít v těle obyčejného člověka, nemagické bytosti s tak chaotickým myšlením. Nicméně, asi mi už dochází síla čerpaná z posvátné Meity. Cítím, že slábnu, proto pronikám, splývám celkem bez potíží s její … „duší“.
 
Není to nic, čím bych se chtěla honosit, ale v této situaci je to jediné východisko. Splynout s ní tak dokonale, že se staneme jedním celkem. Jedinou bytostí s jedinou opravdovou duší. Musí být připravena, až se budu moci vrátit. Vrátí se se mnou.
 
Možná … taky na mě působí. Vím, je to známka mé slabosti, ale občas vidím svět jejíma očima. A právě v těch chvílích ji obdivuji s jakou jistotou se vrhá do těch šílených situací, ze kterých má občas neuvěřitelný strach. A přesto se nevzdává. Chce dosáhnout svého vysněného cíle.
 
Občas jsme v přímém kontaktu. Je z toho zmatená, zprvu vyplašená, ale během okamžiku cítím, jak je … štěstím bez sebe, když ví, že SKUTEČNĚ existuji. Že jsem s ní. Že v ni věřím. A … že ji vysvobodím z tohoto zmateného a nevděčného světa.
 
Poznala jsem ji a uvědomila jsem is, proč mi byla vybrána jako jediná možná hostitelka. Nikdo jiný z této planety totiž není schopný přizpůsobit se vpádu druhé duše.
 
Ale … uvědomila jsem si víc. Něco … skoro až děsivě tajemného … Ona je … Mohla by být … Nevím, jestli jsem si natolik jista svými domněnkami, abych se odvážila to vyslovit nahlas, ale kdyby se jí odmalička věnovali s vhodnou péčí … mohla by být hrozbou.
 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář