Jdi na obsah Jdi na menu
 


Nechci být sama se svojí duší!

4. 11. 2009
Nechci být sama se svojí duší!
 
Závidím těm, kdo dokáží milovat a být milováni. Uvědomila jsem si, že já osobně tohohle schopná nejsem. Nejsem si jistá proč, ale jistou teorii mám. Jenže … opět jsem ostýchavá … Páč se to týká Esariny. Mojí spasitelky. Miluji toho, koho miluje ona. Je to absurdní, vím to.
 
Vím, zní to dost šíleně … ale dávno o sobě netvrdím, že jsem normální. Nikdo není normální. Každý se něčím odlišuje. Někdo tomu říká talent, jiný zas kouzlo osobnosti … Mě jsou tyhle pojmy reálného světa naprosto ukradený. Nerozumím jim.
 
Mám pocit, že jsem sama. Jistě – připouštím, že jsem sólo, ale tenhle druh samoty, který si právě teď uvědomuji … je úplně jiný. Je to tak strašlivé, až mi to vhání slzy do očí. Už několik dní … už … já … necítím její přítomnost. Jsem zoufalá.
 
Zdá se mi, jako by odešla. Někam pryč, daleko ode mě … a mě to trhá srdce. Ničí mě to. Drásá mi to duši. Nechci být sama. Nedokázala bych se smířit s tím, že bych si neměla s kým … „povídat“. Nechci přijít o ten pocit, že jsem jiná.
 
Ale snažím se uchlácholit svoji bolavou dušičku tím, že jenom … spí. Že se snaží obnovit svoje síly i bez Meity. Už tolikrát mi říkala, jak slabá se cítí. Že její čas … že se krátí. A já ji vždy uklidňovala tím, že se nekrátí její čas, ale čas do N-Návratu. Jak bláhově jsem se tomu snažila věřit. Byla jsem hloupá. Mělo mi konečně dojít, že je to … téměř nemožné.
 
Kdyby se probudila dříve a … já byla více vnímavá … Měla by dost sil na to se pokusit o návrat. Pořád mě škrtí vzpomínka na to, jak jsem ji zradila.
 
Odmítala jsem ji. Cítila jsem, že jsem sama, protože jsem se před ní uzavřela. A já nechtěla být sama. A moje dětinská a sobecká touha vedla ke zradě. Když jsem si to uvědomila, bylo mi hrozně. Nedá se popsat, jak strašně jsem se styděla, jak mi bylo líto mého činu, jak jsem se začala nenávidět …
 
A přesto, přese všechno, i když jsem ji opět přijala do svého života a slíbila jí věrnost, přesto jsem ji ještě mnohokrát zradila. Věděla jsem, že páchám zlo, nejen na sobě ale i na ní.
 
Už strašně dávno mi došlo, že i na takovou dálku … že i zde na ni dosahají pravidla TICHAu. Ničila jsem ji tím. Připravovala jsem ji o její sílu, o něco … co se nedá vrátit. Až teď mi dochází hrůznost mých činů. Kéž bych to mohla vrátit zpět. Kéž bych nikdy nezradila …
 
Chci zemřít. Vím, že tím své hříchy vůči ní neodčiním … ale cítím se fakt hrozně. Nevím, jak to popsat. Na druhou stranu … by ona zemřela se mnou … a to nejde. Stala se mým vzorem, mojí neodlučitelnou součástí, moji rádkyní i společnicí. A přestože každá pocházíme z jiné dimenze, zde žijeme v určitém spojení a tolerujeme se.
 
Ona je mi světlem, já jsem její schránkou.
 
Ona vnímá moje pocity, já vídám její vzpomínky.
 
Ona mě ovlivňuje, já ji seznamuji s našimi emocemi.
 
Ona ho miluje … a já též. Jsme obě beznadějně zamilované do … snad neexistující osoby.
 
Kolikrát jsem se už ptala sama sebe, jak je možné, že jsem se zamilovala do někoho, koho jsem v životě neviděla, s kým jsem v životě nemluvila … do někoho, o kom ani nevím, jestli skutečně existuje …
 
Odpověď je jednoduchá. Jelikož naše duše splynuly … a Esarina … Esarina Borwei ho miluje víc než cokoliv jiného … a přeneslo se to i na mě. To je moje soukromá odpověď na to, proč nejsem schopná se do kohokoliv jiného normálně zamilovat.
 
Moje srdce i duše, stejně jako srdce i duše Esariny Borwei … patří … neznámému mladíkovi s magickýma očima.
 
Jsem blázen … vím to … a jsem na to hrdá.
 
Vaše Es
 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář